Peru - úvod

Termín:

18. – 28.5. 2001

(CK FIRO Tour)

Peru, Peruánská republika, španělsky República del Perú, kečuánsky Piruw – stát na západě Jižní Ameriky; 1.285.216 km2, 23,5 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 18 byv./km2, hlavní město Lima (aglomerace 8 mil. obyvatel); úřední jazyk španělština a kečuánština, měnová jednotka 1 nový sol (PES) = 100 centavů. Administrativní členění: 12 regionů, 1 provincie a departement hlavního města.

Od severu k jihu zemí prostupuje soustava Kordiller s vysokými horskými pásmy (nejvyšší Cordillera Blanca na severu; Huascarán, 6.768 m n. m.) a rozsáhlými náhorními plošinami (na jihu plošina Puna s jezerem Titicaca). Zemětřesná oblast s činnými sopkami. Úzké pásmo pobřežních nížin a plošin pouštního nebo polopouštního charakteru. Na severovýchodě zasahuje do Peru Amazonská nížina. Podnebí při pobřeží suché tropické, téměř bez srážek, v horách ovlivněno nadmořskou výškou. Vegetace je uspořádána ve výškových stupních. V Amazonii vlhké rovníkové podnebí, porosty vždyzelených deštných pralesů. Do Tichého oceánu ústí řada krátkých řek, největší toky jsou na východě státu (zdrojnice Amazonky – Ucayali, Maraňon). Obyvatelstvo tvoří Indiáni (asi 54%, nejpočetnější Kečuové a Ajmarové), mesticové (32%), běloši (12%). Náboženství římskokatolické (93%), protestantské (6%). Střední délka života mužů 63 let, žen 67 let. Negramotnost 13 % (1993). Urbanizace 72% (1993).

Rozvojový zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostů. Hrubý národní produkt 1 500 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 33% v zemědělství, 17 % v průmyslu. Obdělávají se 3 % území, louky a pastviny zaujímají 21 %, 53 % plochy zalesněno. Pěstuje se cukrová třtina (6,1 mil. t, 1994), kukuřice, rýže, brambory, kasava, bavlník, kávovník, koka. Chov ovcí (11,6 mil. kusů, 1994), skotu, prasat. Významný rybolov (8,5 mil. t, 1994, 2. místo na světě). Světově významná těžba rud stříbra (1.620 t, 1993, 12% světové těžby), zinku (665.000 t, 10% světové těžby.

Dopravní síť navzdory obtížnému terénu relativně dobře propojená; Panamerická dálnice, v Kordillerách nejvýše položená železnice na světě (4.829 m n. m.).

První zemědělci na území Peru asi 4000 př. n. l. Centrum starověkých indiánských kultur (čavínské, pukarské, nazkaské a močické). Od 13. stol. vzestup Inků, kteří v 15. stol. vytvořili rozsáhlou říši s centrem v Peru. 1533 říše Inků vyvrácena Španěly (F. Pizarro), 1535 založena Lima. V roce 1544 založeno vicekrálovství Peru. 1780 – 81 proběhlo velké indiánské povstání vedené Tupac Amarúem II. 28. 7. 1821 vyhlášena nezávislost. 1836 – 39 federace s Bolívií. 1879 – 84 pacifická válka Peru a Bolívie proti Chile o ložiska ledku; po porážce Peru nuceno odstoupit několik provincií Chile. Vnitropolitická situace velmi nestabilní, časté střídání vlád. V zemi působí několik teroristických guerill (Světlá stezka aj.).

Peru je republika v čele s prezidentem. Zákonodárným orgánem je jednokomorový Demokratický ústavní kongres (120 členů, funkční období 5 let). Poslední parlamentní volby se konaly 9. 4. 1995. Prezident byl Alberto Keinya Fujimori (* 28. 7. 1938), po korupčním skandálu emigroval do země svých rodičů – Japonska a abdikaci na svou funkci zaslal faxem.V den našeho odletu se konalo druhé kolo prezidentských voleb, největší šance se přisuzovaly indiánskému kandidátovi Toledovi, který bojoval o prezidentství heslem Více práce. Po příletu domů jsme zjistili, že opravdu vyhrál a stal se prezidentem.

Po několika absolvovaných poznávacích zájezdech do různých zemí jsme se rozhodli navštívit místo, které se maximálně odlišuje od toho, co jsme již viděli. Zvolili jsme proto nový kontinent – Jižní Ameriku, jižní a současně západní polokouli, oblast kolem rovníku – a vyšlo nám Peru. Po prostudování různých pramenů jsme také pochopili, že většina zajímavých míst zde je ve vysokohorských výškách nad 3.500 m n.m., kde má mnoho lidí problémy s dýcháním a s horskou výškovou nemocí, která sice není závislá na věku, ale přesto platí, že zdravý člověk ji pravděpodobně zvládne lépe. A navíc se v tisku začaly objevovat poplašné zprávy o hrozícím sesuvu v oblasti peruánského turistického magnetu – Machu Picchu. Po zvážení všech těchto okolností jsme si řekli, že čím dříve Peru navštívíme, tím větší je pravděpodobnost, že cestu zvládneme s minimem obtíží a bez nebezpečí, že peruánští památkáři a ochránci přírody zakáží přístup do turisticky nejzajímavějších míst (což by samozřejmě mnohdy neškodilo).

Vyrazili jsme na veletrh cestovního ruchu na pražském výstavišti, obešli poctivě všechny stánky a brali jsme všechny katalogy, kde byl alespoň náznak cesty do Peru (není jich zase tolik, jako třeba do Egypta). Nastala fáze čtení a porovnávání, ze které vyšlo naprosto jednoznačné řešení – nejlepší poměr cena/program nabízela CK FIRO Tour. Protože kancelář v Praze Na Poříčí mám za rohem, hned po začátku účinnosti zákona o povinném pojištění cestovních kanceláří proti úpadku 1.4.2001 jsem se vydal zájezd objednat. Obsadili jsme poslední dvě ze čtrnácti volných míst.

První pozitivní zprávou bylo oznámení o konání předodletové informační schůzky v salonku Dvořák hotelu Diplomat asi dva týdny před odletem. Přivítal nás obchodní ředitel CK, který začal podávat první organizační informace, když se otevřely dveře a vstoupila menší energická černovlasá žena s ostřeji řezanými rysy a dlouhými černými vlasy spletenými do dvou copů téměř po pás, v malované úzké čelence a černé sukni s bílou halenkou. Byla představena jako naše průvodkyně a nastal všeobecný úlek, protože všichni mysleli, že se jedná o peruánskou (nebo přímo inckou) průvodkyni, která nebude umět česky. Naštěstí se ukázalo, že přes exotický vzhled je Češka a proto mluví česky, i když umí i plynně anglicky a domluví se španělsky. Její image je částečně úmyslně vytvořeno a částečně je podmíněno tatínkem, který byl kanadským rodákem.

Dalším šokem byla účast asi 75-letého pána z Brna, který měl problém i s prvním patrem hotelu a přesto se chystal evidentně letět s námi do peruánských And.

Dostali jsme pěknou mapku Peru a vyčerpávající informace o odletu a celém zájezdu. Promítnuté diapozitivy sice nebyly všechny nafoceny přímo na místech, která jsme měli navštívit, ale i tak jsme se rádi podívali, co nás asi čeká.

Z Prahy jsme odlétali ráno v 730, sraz na letišti byl kvůli odbavení o dvě hodiny dříve. To pro nás znamená odjíždět ve 400 a vstávat o další hodinu dříve s vidinou celého dne stráveného na cestách. Odbavení dopadlo výborně, dostali jsme na let do Amsterodamu i na následný let do Aruby a Limy místa vedle sebe. Počasí nad Čechami a Německem bylo pěkné, měli jsme docela dobrý výhled. Do Amsterodamu jsme letěli s ČSA menším Boeingem, po přesunu amsterodamským letištěm (snad několik km mezi místem příletu z Prahy do odletového prostoru se dá poměrně snadno překonat pomocí pohyblivých chodníků a perfektního orientačně-navigačního systému) jsme přesně na čas nastoupili do McDonell Douglas MD11 pro asi 290 cestujících holandské společnosti KLM.

Trochu nás začalo znervózňovat, že se nic neděje, až po delší chvíli nás kapitán letadla informoval o menší opravě, kterou je nutno před odletem udělat. Celkem se nakonec oprava protáhla na více než dvě hodiny a nepříliš přesvědčivě jsme byli informováni o odstranění závady na nějakém relé, které bylo nakonec vymontováno ze sousedního letadla. Před skoro desetihodinovým letem (945) přes Atlantický oceán to neznělo nijak zvlášť optimisticky. Letěli jsme asi v 10.000 metrech rychlostí pod 900 km/h. Cestou bylo několik jídel, z pití zaujala zejména francouzská červená vína.

Celý let nad oceánem jsme letěli nad mraky, takže oceán jsme zahlédli jen výjimečně. Až nad karibským mořem se oblačnost mírně protrhala a my jsme sledovali přistání na zvláštním ostrově Aruba ze souostroví Nizozemské Antily v Karibiku. Volnou hodinku jsme strávili v tranzitním prostoru pokusem o fotografování a natáčení vyprahlého okolí se specifickými vysokými kaktusy.

Zbývající 33 hodiny do Limy už uběhlo docela rychle. Pepé – delegát místní cestovky Coltour – už čekal na letišti, nastoupili jsme i se zavazadly do autobusu a odjeli noční Limou do hotelu, když jsme si hodinky přeřídili o 7 hodin dozadu. Několik dnů jsme se sice budili kolem třetí hodiny ranní, ale jiné problémy jsme s časovým posunem neměli (po návratu jsme zase chodili ve tři ráno spát).