Panama - úvod

Termín:

26. - 28.10.2012

(CK ESO Travel)

Panama podle Wikipedie (samotný cestopis začíná až za tímto souhrnem informací o Panamě psaným kurzívou)

Panama

Území Panamy bylo původně osídleno Indiány, ale od počátku 16. století země začala být objevována a okupována Španěly. Kolumbus se objevil u jejích břehů již roku 1502, což byl začátek jejího začlenění do španělských kolonií, kde setrvala přes 300 let. Jako strategické nejužší místo v Americe mezi Pacifikem a Atlantikem se stala Panama rychle místem čilého obchodního a tranzitního ruchu. V první fázi vznikla mezi oceány silnice, později ji nahradila železnice a na počátku 70. let 19. století se začal naplňovat dávný sen námořníků, když se začal budovat Panamský průplav přehrazením řeky Río Chagres přehradou, přičemž vzniklo Gatúnské jezero.

Se stavbou započala Francouzská Všeobecná společnost mezioceánského průplavu, která ale přes značné výdaje na počátku 20. století ekonomicky zkrachovala. V těchto letech byla Panama stále součástí nezávislé Kolumbie, což se nelíbilo USA, které zinscenovaly v zemi revoluci, která vedla k vyhlášení nezávislosti roku 1903 a k přenesení práv a závazků na stavbu kanálu na Spojené státy. Následovalo podepsání smlouvy mezi Panamou a USA, která zaručovala USA kontrolu 16 kilometrů širokého pásma okolo Panamského průplavu. USA vyplatily Panamě jednorázový poplatek 10 miliónů dolarů a poskytly příslib placení každoročního poplatku ve výši 250 000 dolarů.

Při stavbě železnice a později průplavu zahynulo obrovské množství dělníků na následky malárie a žluté zimnice. I přes tyto útrapy byl ale kanál dokončen a první zkušební plavba 81,6 km dlouhým kanálem se uskutečnila roku 1913, slavnostní otevření pak 15. srpna roku 1914. V dnešní době je průplav strategickou tepnou zkracující cestu mezi oceány. Pro narůstající dopravu a nové lodě se stal průplav nedostatečný, proto se v nedávné době přistoupilo k jeho rozšiřování, přesto však jím stále nemohou proplouvat obrovské kontejnerové lodě. Průplav překonávají 2 pevné mosty (Puente de las Américas a Puente Centenario), které zajišťují kontinuity Panamericany.

V roce 1979 předala správu nad průplavem americká vláda Panamě, ale až do prvního dne roku 2000 si ponechala právo kontrolovat proplouvání lodí a vojensky ho bránit. V 80. letech zesílil vliv armády v zemi. V čele armády stanul generál Manuel Noriega, který v roce 1989 zrušil volby, ve kterých vyhrála opozice. V prosinci 1989 schválil americký prezident George H. W. Bush vojenskou operaci proti režimu generála Noriegy, která měla za cíl ochránit americká práva, bránit a provozova tprůplav a předat Noriegu spravedlnosti. V současnosti je Panama jednou z mála zemí na světě, které nedisponují stálou armádou.

*****

Už poněkolikáté nám nedopadnul zájezd, který jsme plánovali. Tentokrát to měla být Venezuela, ale už při objednání jsme byli varováni, že se asi neobsadí. Takže jsme rovnou udělali seznam pěti alternativních cílů, z nichž první čtyři v pořadí dopadly úplně stejně, jako ta Venezuela, tedy zůstaly neobsazeny. Až ten úplně poslední vypadal od počátku nadějně a nakonec se zrealizoval. Dlouho jsme váhali, zda jej na seznam vůbec dávat, protože skoro třetinou se dubluje s naší cestou po Kostarice před dvěma lety. Nakonec převážily dvě zbývající země: Panama se svým průplavem a Nikaragua s činnou sopkou Masaya. Takže se smíšenými pocity jako nouzovku objednáváme u ESA cestu třemi zeměmi, zájezd nazvaný jednoduše „Panama, Kostarika, Nikaragua“.

Letíme ráno z nově přejmenovaného letiště Václava Havla, auto necháváme tradičně v GO parkingu hned u letiště (opět vše naprosto spolehlivě a hlavně rychle a bez prostojů funguje). A hned po vchodu do odletové haly Terminálu 2 nás čeká příjemné překvapení: podobně jako v létě, i teď na podzim se tu setkáváme se známými tvářemi z minulých cest, tentokrát nás už čekají Ilona s Mílou, se kterými jsme před rokem absolvovali dobrodružné Borneo – přečetli si na mých stránkách náš plán, takže my jsme pro ně žádným překvapením nebyli. Už před rokem jsme spolu vycházeli skvěle, takže se těšíme na parťáky v našem věku. Jinak je věkový průměr spíše vyšší, i když se najde i několik spolucestovatelů mladších, než jsme my.

Trochu sobecky se těšíme, že by některé jídlo z plánovaných obědů či večeří mohlo být zase v duchu ryb či mořských plodů, jako na Borneu. Ilona s Mílou na ryby a mořské potvory moc nejsou, takže na nás by opět zůstávalo více, než by nám patřilo, jako v té Malajsii. Smůla, letos se bude vždy vybírat z více možností, a tak ostrouháme. Co se dá dělat. Oba jsou velmi zábavní společníci, takže nám budou rychleji ubíhat různé přesuny a prostoje, třeba právě při čekání na letištích.

Letíme s KLM přes Amsterdam, to už máme natrénováno. Máme na přestup dost času, zpáteční cesta bude horší, tam to bude na krev. Přes oceán poletíme obstarožním letadlem DC11, naštěstí máme tentokrát relativně bez potíží místa vedle sebe, i když terminál v Praze opět stávkoval a nechtěl číst naše pasy, takže jsme vše museli ručně vyťukávat na virtuální klávesnici – čísla letenek, jména adresy, daty vydání i narození, prostě opis celého pasu. To už je za námi a moc se teď netěšíme na holandský personál na palubě, podle našich zkušeností to obvykle u KLM bývají obstarožní letušky a stewardi, nepříliš ochotní. Naštěstí platí jen první část zkušenosti – letušky opravdu mají mladá léta dávno za sebou, ta naše je však velmi netypicky usměvavá a příjemná. Dokonce i občas zažertuje, třeba když přendávám tašku ze vzdálenější police blíže k našim místům, tak mne s úsměvem ubezpečuje, že i ta vzdálenější zavazadlová police dnes letí do Panamy.

Letíme přes den, to je pro dlouhé lety nepříliš dobrá varianta, spát se nechce a není co dělat. Přečtu skoro celou knížku, na cestu zpět mně moc stran nezbude. Jsem celý rozlámaný a unavený, tak zkouším film – remake Total Recall, nechávám jej nedokoukaný, protože nestojí za nic, kam se hrabe na originál s kalifornským guvernérem a základněinstinktovou Sharon. Jídlo ujde, je to jeden ze světlých okamžiků desetihodinového trápení. Vlastně dva, máme oběd a pak hodinu a půl před přistáním ještě večeři. Mezitím sem tam nějaké občerstvení a pití, vynikají výborné karamelové vafličky a kořeněné chipsy. Bohužel buď jedno, nebo druhé, takže jako obvykle si bereme na půl a máme tak každý jen půl vafličky a asi 5 chipsíčků. Vafle by se měly prodávat i v duty free palubním prodeji. Sice žádná láce, plechovka s několik oplatky za 5 EUR, při cestě zpět to stejně zkusíme, tolik nám chutná.

A tak po deseti hodinách letu posouváme ručičky hodinek o 7 hodin dozadu a dosedáme v dusné podvečerní Panamě. Naše letuška vypadá potěšeně, když ji při odchodu chválím za dobré služby. Vyřizujeme formality, vypisujeme hromadu lístečků a imigračních formuláříků, vyzvedáváme u pásu zavazadla (naštěstí v pořádku) a vyrážíme hledat našeho průvodce, který nás má čekat v příletové hale.