Maroko - Úvod

Původně jsme na letošní květen plánovali úplně jiný zájezd, který byl ale pro nedostatek účastníků na poslední chvíli zrušen. Sice nám FIRO tour nabídl několik náhradních zájezdů, ale žádný z nich nevyhovoval buď termínem nebo destinací, takže jsme nevěděli, co s již nahlášenou dovolenou, když rušit jsme ji nechtěli. Následovalo hledání v katalozích všech možných cestovek, ale náhradní varianty směřovaly spíše k podzimní dovolené.

Naštěstí hned druhý den (v sobotu) po obdržení dopisu se stornem jsme dostali SMS-ku od Jany a Miloše Stankušových z Brna, se kterými jsme se seznámili na loňském zájezdu v Turecku, že jedou s Čedokem do Maroka. Maroko a Tunisko zrovna spadalo do sféry našeho aktuálního zájmu, takže jsme si hned na internetu prohlédli program a v pondělí už jsme měli objednanou Velkou cestu Marokem přes Atlas a Saharu. A už za tři týdny jsme seděli v charterovém Boeingu Travel Service z Prahy do marockého Agadiru.

Ještě předtím jsme ale stihli koupit nový miniaturní digitální fotoaparát Minolta, takže k dokumentování dovolené jsme byli připraveni opravdu dokonale, protože klasickou zrcadlovku Olympus jsme pochopitelně doma nenechali (co kdyby se digitální fotografie neosvědčily), o kameře nemluvě. První zkušenost s digitálním focením, pokud nepočítáme předchozí jednomegové snímky z kamery, byla nad očekávání dobrá. Jednoduché zacházení, každovečerní prohlížení nafocených snímků (občas i přes televizi), kvalitní fotky 10x15, prakticky žádné dodatečné náklady – na dvě tužkové dobíjecí baterky 1300 mA jsme nafotili asi 200 snímků bez dobíjení, z toho asi stovku jsme nechali vyvolat. Velký aparát jsme nosili jen tehdy, když jsme čekali možnost pěkných fotek, malý digitál jsme měli neustále připravený v kapse, takže jsme nafotili i snímky, které bychom jinak určitě neměli. Třeba fotky z letadla.

Maroko, Marocké království, arabsky Al-Mamlaka al-Maghribíja – stát v severozápadní Africe u Atlantského oceánu a Středozemního moře; 458 730 km2, 27,0 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 59 obyv./km2, hlavní město Rabat (1,2 mil. obyvatel, 1993); úřední jazyk arabština, měnová jednotka 1 dirham (MAD) = 100 centimů. Administrativní členění: 35 provincií a 2 městské prefektury.

Země je prostoupena několika pásmy horské soustavy Atlasu, nížiny jen při pobřeží Atlantského oceánu. Hlavní pásmo Vysoký Atlas (Džebel Tubkal, 4165 m n. m.) je na jihu doprovázeno nižším Antiatlasem (Džebel Siroua, 3304 m n. m.). Stálé řeky jen na severu; nejdelší Mulúja. Severně od Vysokého Atlasu je podnebí subtropické středomořské se suchým a teplým létem a mírnou deštivou zimou; porosty křovité macchie, v horách vždyzelené i opadavé lesy, horské stepi a louky. Na jih od Atlasu kontinentální podnebí s velkými rozdíly teplot a srážkami pod 100 mm ročně; převaha polopouští a pouští.

Obyvatelstvo tvoří Arabové (70 %) a Berbeři (30 %). Náboženství muslimské (99 %, zejm. sunnité). Přirozený přírůstek obyvatel 2,2 % ročně (1995). Střední délka života mužů 67 let, žen 70 let (1995). Negramotnost 50 % (1990). Urbanizace 48 % (1995)

Agrární stát s rozvíjejícím se průmyslem a významnou těžbou surovin. Hrubý národní produkt 1030 USD/obyv. (1993). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 39% v zemědělství a 24% v průmyslu (1991). Obdělává se 22% plochy, pastviny jsou na 47% území, zalesněno 20%. Pěstují se zejm. obilniny (8,6 mil. t, 1991, nejvíce pšenice a ječmen), brambory, cukrová řepa, ovoce (pomeranče), olivovník, zelenina, bavlník. Chov ovcí (16 mil. kusů, 1994), koz, skotu. Rybolov (0,6 mil. t). Významná těžba fosfátů (16% světové těžby), rud manganu, olova, stříbra. Nejrozvinutější průmysl potravinářský, dále textilní, chemický, strojírenský. Tradiční řemesla. Dopravní síť hustší jen na severu mezi největšími městy; významná námořní doprava (hlavní přístav Casablanca). Významný cestovní ruch (4,5 mil. zahraničních turistů, příjem 2,0 mld USD, 1995).

Od 2. tis. př. n. l. osídleno Berbery, v 9. – 3. stol. př. n. l. zakládány foinícké kolonie, 42 n. l. zřízena římská provincie Mauretania Tingitana (Volubilis). V roce 429 invaze Vandalů, 523 byzantská okupace. Od 8. stol. islamizace. V 8. – 10. stol. ovládali Maroko Idrísovci, v 11. stol. Almorávidé, 1132 – 1268 Almohádové, 1269 – 1420 Marínovci, 1420 – 1554 Vattásovci, 1554 – 1659 Saádovci, od roku 1659 Alavité. Tyto dynastie sídlily ve čtyřech královských městech (Fás, Marrákeš, Rabat, Miknás). Od 15. stol. o získání marockého území usilovaly koloniální velmoci, v 19. stol. zejm. Francie a Španělsko. Po marockých krizích 1912 – 56 francouzský a španělský protektorát, Tanger mezinárodní zónou. Od roku 1943 strana ISTIQLÁL v čele boje za nezávislost. V roce 1956 samostatnost, od 1962 konstituční monarchie. Od 1976 Maroko okupuje část Západní Sahary.

Maroko je konstituční monarchie v čele s králem; koruna je dědičná v přímé mužské linii Alavitů. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament, který se skládá ze Sněmovny reprezentantů (325 členů, funkční období 6 let) a Sněmovny poradců (270 členů, funkční období 9 let).