Kostarika - úvod

Termín:

29.1. – 10.2. 2010

(CK ČEBUS Brno)

Kostarika

Vloni na jaře jsme dostali dopis z brněnského ČEBUSu, že se poprvé pojede Kostarika. Sice asi ne na podzim, jak bylo plánováno v katalogu, ale určitě na přelomu ledna a února 2010. Brněnský ČEBUS je menší cestovka, která má víceméně stálý okruh zákazníků na exotické zájezdy. Většina z nich se navzájem zná a jezdí hlavně kvůli průvodkyni a hlavní organizátorce Blance. Výhodou je, že se předem dá tušit, co čekat od spoluturistů, nevýhoda je, že neprovázejí průvodci specializovaní na ten který region. Jak je vidět, pro stálé zákazníky je tento způsob atraktivní. My jsme s nimi byli v Jižní Africe a líbilo se nám, takže když jsme si porovnali program a cenu s ostatními cestovkami, začali jsme přehodnocovat naše plány tak, abychom se mohli také zúčastnit.

Hlavní tým letěl z Vídně, ale nám (a Jindře s Jardou) na přání Blanka zajistila letenku z Prahy. Takže koncem ledna jsme brzy ráno zaparkovali naše auto u Jardy v garáži a taxíkem se nechali dovézt na letiště. K odbavení bychom rádi použili samoobslužný kiosek, ale nabízená varianta s členskou kartou OK klubu nějak nechce pracovat, ani přihlášení na kreditku. Až přivolaná pomoc nám prozradí, že obrazovka sice vybízí k použití asi 5 možností přihlášení, funguje ovšem jen jediná – vyťukat ručně číslo elektronické letenky. Trochu nechápu, proč se tedy tyto možnosti nabízejí (prý budou zprovozněny nejdříve za půl roku).

Konečně se tedy dostáváme do systému a odbavujeme se. Máme možnost si ověřit místa do Madridu i graficky, další let se musíme jen spolehnout na informaci, že sedačky J a L jsou opravdu přímo vedle sebe. A stejně musíme k odbavovací přepážce s kufry. Protože se odbavuje i u přepážek a žádná není vyhrazena jen pro už odbavené cestující, stejně musíme vystát tutéž frontu, jako bychom se odbavovali normálně, takže J+J jsou nakonec i bez samoodbavení rychlejší a dříve odbaveni, než my. Nějak nám to Ruzyně nezvládá, přece kiosek má letištní proceduru urychlit a zvýhodnit, ne prodlužovat a obtěžovat.

Do Madridu letíme s ČSA a opět zažíváme ten trapas s občerstvením, kdy zdarma je jen sendvič a voda nebo džus. Kolegové letící z Vídně přímo s Ibérií ale nedostanou vůbec nic, jsme tedy rádi i za tu vodu. Stejně se cítíme jako u nízkonákladové společnosti. Při cestě zpět bude najednou vše při starém (jako před rokem) a bude nabízeno i pivo a cola. Ze novin se pak dozvídáme, že od experimentu se šetřením na colách ČSA po protestech cestujících odstoupilo.

V Madridu nocujeme, neplánovaně se potkáváme už dnes se zbytkem skupiny, přestože máme jiný hotel. Ještě jim nepřijela kyvadlová doprava, takže čekají. A nakonec čekají ještě když my už odjíždíme naším shuttle-busem směr air-hotel Tryp Diana (proč to ypsilon ve slově Tryp se nedovíme). V Madridu je proti Čechám pokrytým půlmetrem sněhu nádherné počasí, nejméně 10 nad nulou i v noci. Hotel pěkný, snídaně dobrá, kyvadlovka se objedná večer a ráno jede přesně v dohodnutou dobu.

Opět, nyní již definitivně, se potkáváme s ostatními (zdravíme se se šesti známými s JAR) a společně letíme s Iberií přes 11 hodin do San José. Přelétáme vyprahlý střed Španělska, nad Atlantikem nám po ucházejícím obědě letušky nařídí noc (zatáhnout okýnka a pilot zhasíná centrální osvětlení). Nechápeme, jsou dvě odpoledne, v Kostarice je ráno, tak proč ten noční režim? Jediné vysvětlení nás napadne vzápětí – letušky zmizely a tak má umělá noc sloužit asi k jejich odpočinku. Letadlo je staré, potahy na sedačkách se trhají, obrazovky starodávně jen pověšená na stropě s centrálním vysíláním (nezáživným), informace o letu prakticky žádné. Pití se nenosí, ale vzadu u „baru“ mezi záchody slouží vždy letuška, která na požádání nalije. Až nad Hispaňolou (Haiti/Dominikánská republika) můžeme rozednít a následuje trochu chudší jídlo, něco mezi svačinou a večeří.

Nad Kostarikou zahlédneme první činnou a kouřící sopku, v San José přistáváme před tamní sedmnáctou hodinou. Procedury standardní (příletový formulář, pasová kontrola, kufry). Čeká nás sympaťák José s autobusem a řidičem téhož jména, odvážejí nás do hotelu Real San José Quality na předměstí u letiště, takže za pár minut jsme na hotelu a můžeme si do rána odpočinout po letu. V recepci jsou 3 PC s internetem, protože nejdou mobily (!), píšeme domů aspoň maily – v ČR je hluboká noc.

Záznam TV pořadu Travel Journal s Liborem Novotným, Kostarika: