Keňa, Tanzanie, Zanzibar - úvod

Termín:

18.11. – 3.12.2008

(CK Livingstone/CK ESO)

Keňa, Tanzanie a Zanzibar

Jako pokaždé, když uvažujeme o dovolené, těžce vybíráme z několika variant. I letos to bylo stejné, ale celou dobu vedla východní Afrika, zvláště kvůli safari, které nás tak chytlo v Africe jižní. Jen ta cena nás odrazovala. Ale když pak v průběhu prázdnin najednou klesla o více než 10%, rozhodli jsme se dát si dárek k dvacátému výročí svatby. Ještě jsme se snažili taktizovat, protože stejný zájezd Keňa, Tanzanie a Zanzibar pořádají společně dvě cestovky – CK Livingstone a CK ESO. Za stejnou cenu. Prozatím jsme ani s jednou z nich nebyli, takže slevy pro stálé zákazníky se nás netýkaly, hledali jsme proto nějaké další kritérium. Nakonec jsme se rozhodli, že s ESEM je větší pravděpodobnost cestování v dalších letech (a tedy zákaznických slev) než s trochu dobrodružnějším Livingstonem, který má většinu zájezdů orientovaných spíše na stany a ubytovny, kdežto my už preferujeme hotely. A když ESO dává u dražších zájezdů možnost výhodného (krytého) parkování na letišti v Ruzyni, bylo rozhodnuto.

Mile nás u ESA překvapil osobní přístup už při organizování a objednávání, několikrát nám dokonce sami volali či mailovali nové a doplňující informace, předodletové pokyny jsme dostali skoro 14 dnů předem, to je hodně neobvyklé. Jen to parkování bylo trochu nejisté, dlouho to nevypadalo vůbec, nakonec jsme si koupili kartu do parkoviště pod hotelem Marriott, ale jen 15tidenní, přestože zájezd je na 16 a půl dne. Prý přidávají 24 hodin na zpoždění letu a zbytek se dá doplatit. Vzali jsme s sebou ještě jednodenní kartu – dárek od OK plus programu ČSA, nakonec nebyla nutná. Přestože jsme parkovali více než 30 hodin přes čas, závora nás pustila bez problémů ven. Takže nás parkování nakonec stálo podobně jako při parkování v Kopanině na „parkovištích“ za rodinnými domky, ale s mnohem větším komfortem. Kryté, bez čekání na odvoz, prakticky nejbližší parkování k druhému terminálu (cesta sice není úplně krytá, má jen stříšku, ale i tak je to pohoda).

Odlétali jsme v úterý 18.11., pondělí byl státní svátek, na přípravu bylo tedy dost času. Odlet do Amsterodamu byl na sedmou, poslušně tedy čekáme v 5:00 na avizovanou delegátku s letenkami. Přichází však muž, řadím se do fronty, ale jsem špatně, rozdávají se doklady do Hondurasu, Guatemaly a Belize – sice taky pěkné, ale raději bychom naše letenky. Po dvaceti minutách přinutím delegáta zavolat kolegyni na mobil. Naštěstí. Zaspala totiž, telefon ji probouzí, nasedne do auta a za 3/4 hodiny tu (snad) bude. Jsme z toho trochu nervózní, letenky skutečně dostáváme asi 35 minut před odletem, boarding je již v plném proudu. A my se teprve odbavujeme. Ale nakonec stíháme v pohodě. Je to jediný kiks jinak bezchybné organizace ESA/Livingstonu.

Sedíme vedle sebe, v Amsterodamu máme tak akorát příjemný čas na pohodlný přestup. I na delší část letu máme místa vedle sebe, to je výborné, odpadá časté přesedání a akce Kulový blesk. Let je v pohodě, snad poprvé letíme zcela bez jakékoliv známky turbulencí. Za osm hodin letu máme dvě velká jídla, párkrát nějaká drobnost typu uzených mandliček, výjimečně i pití je dost. Červené chilské víno vynikající, jako ostatně u KLM vždy (ale ČSA se také nenechává zahanbit). Display informačního systému je v opěradle sedadla před námi, ovladač v područce, filmů snad několik set, k tomu hry, samozřejmě infosystém o letu s mapkami a údaji. Pouštím si Mamma Mia, sice jsem to již viděl v kině, nemusím se ale tak soustředit na dialogy, jde jen o atmosféru. Poslední skoro hodinu letu hraji Tetris, dávám si skromně začátečnický level, asi proto se mně nedaří udělat chybu a skončit, nakonec musím kvůli přistání hru přerušit sám.

Na letišti v keňském Nairobi čekáme tradiční africký zmatek a rozhodně nás nezklame. Nejhorší je fronta na víza, přestože jsme asi patnáctí, čekáme na tuto formalitu přes hodinu a půl. Pár kolegů si víza koupilo přes cestovku, ti sice nečekají na víza, ale stejně čekají na nás. Jen zaplatili dvakrát tolik (my $50, oni 2.000,- Kč). Konečně se dostáváme ke kufrům (žádný problém, žádné poškození) a ven do haly. Tam nás čeká Petr Hejtmánek, náš průvodce, kterému se nějakým zázrakem povedlo proniknout do střežené zóny, takže se neztrácí mezi několika desítkami čekajících domorodců s cedulkami se jmény.

Petr je v posledních deseti letech v Africe asi častěji než doma, dříve vedl trochu (ale často i hodně) dobrodružné výpravy i do míst turisty nenavštěvovaných, často na kolech, nezajištěné noclehy a spaní ve stanu. Nafotil, napsal a vydal výpravnou knihu Volání Afriky, při cestách prodává na lodgích a vstupech do národních parků své nádherné pohlednice nafocené při dřívějších cestách. Před pár lety ho v Zambii srazilo z kola auto, vypadalo to skoro na vozík, ale už je zase v pořádku, jen už provází ne tak exponované zájezdy, teď provází turisty na standardních safari v džípech a lodgích.

Video: Keňa, Tanzanie, Zanzibar

Souhrn všech videodeníků připojených k následujícím kapitolám.