Indie - úvod

Termín:

3. – 13.8. 2011

(CK China Tours)

Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India,Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potencionálních supervelmocí.

Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.

Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil buddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován mughalskou říší.

Již od konce 15. století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 16. století vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznikBritské Indie v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí.

V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Západní Pákistán a Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou 2. polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen.

Indická republika je rozdělena na 28 spolkových států s vlastní volenou vládou, 7 Svazových teritorií včetně území hlavního města a téměř 593 okresů.

Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8° až k 37° severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím; indický subkontinent, který směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským mořem, na východě Bengálským mořem. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga a Brahmaputra.

Geologicky lze povrch Indie rozdělit od jihu k severu na tři hlavní části: stará centrální krystalická Dekánská plošina, Indoganžská nížina a velehorská oblast na severu. Dekánská plošina, která je rozčleněná zlomy a poklesy, se mírně svažuje od pohoří Západní Ghát na západě k Východnímu Ghátu na východě. Mezi Dekánskou plošinou a velehorami se rozkládá rozlehlá Indoganžská nížina.

Na západě od nížiny leží stepní a pouštní oblast Thár, vyplněná koryty občasných toků a písečnými přesypy. Na severovýchodě a severu státu se vypíná předhůří Siválik a mohutné velehorské masivy Himálaje a Karákoramu, pokryté horskými ledovci. Právě v pohoří Karákoram se nachází nejvyšší hora Indie a druhá nejvyšší hora světa K2, měřící 8611 m n. m. Tyto velehory vznikly tektonickým vyzdvižením povrchu, kdy se podsunula Indická litosférická deska pod Asijskou.

Současný tvar získaly třetihorním alpínsko-himalájským vrásněním. Ve východní části země se táhnou hraniční pohoří, jako jsou Patkai Range a Letha Range, které přesahují 3800 m n. m. a náhorní plošina Khasi Hills.

Indie je země, ve které žije velké množství různých etnických skupin a hovoří se v nich asi tisíci jazyky a nářečími. Obyvatelé také vyznávají mnoho různých náboženství, přestože více než čtyři pětiny z nich jsouhinduisté. Podle hinduistické tradice se lidé rodí do sociálních vrstev zvaných kasty. Přísná náboženská pravidla přikazují každé kastě, co má jíst, co si oblékat i jakou vykonávat práci.

Rodinná pouta jsou v Indii velmi důležitá a na sňatek se často pohlíží spíše jako na spojení dvou rodin než jako na svazek dvou lidí. Je zvykem, že rodiče vybírají svým dětem životní partnery. Dnes se někteří Indové snaží tato pravidla odstranit a povzbuzují mladé lidi, aby si sami hledali manžela či manželku.

Život v mnoha indických vesnicích se po staletí nezměnil. Lidé si chodí každý den pro vodu do studně a osvětlují si domovy olejovými lampičkami. Avšak v závislosti na růstu hospodářské úrovně se do stále více vesnic zavádí voda a elektřina. 41 % všech chudých lidí světa ale stále žije v Indii.

I Indie zaznamenává fenomén, kdy obyvatelé vesnic přicházejí ve stále větší míře do měst (urbanizace). Ve městech se velký počet obyvatel tísní v přeplněných chatrčích na předměstích, zatímco mnoho bohatších Indů žije v oblastech, kde je patrný silný západní vliv. Někteří lidé nosí oblečení podle západní módy, jiní dávají přednost tradičním oděvům. Například mnoho Indek nosí jasně barevná sárí a bindi. Společenský život se v Indii soustřeďuje na náměstí. Jsou neustále zaplněna lidmi, kteří si sem chodí vyměňovat novinky a názory za zvuků hlasitě hrající populární hudby, klaksonů aut a volání pouličních prodavačů.

V posledních letech došlo v Indii právě díky stěhování lidí do měst k rapidnímu růstu mnohých měst. Díky tomu tak má Indie mnoho sídel s více než milionem obyvatel. Životní úroveň většiny lidí v těchto oblastech však není vysoká.

Někteří tradiční indičtí zemědělci – jsou to zejména pěstitelé bavlny a sójových bobů – v rostoucí míře přecházejí na pěstování geneticky modifikovaných potravin, kdy od zahraničních korporací (Monsanto) kupují GM semena a ad hoc vyvinuté herbicidy (Roundup).

Jana s Jirkou, naše děti, jsou už v podstatě dospělí, a tak jsme rádi, když ještě s námi jedou na dovolenou. Ovšem najít termín, který by vyhovoval středoškolákovi a vysokoškolačce bez rizika, že přijde třeba o termín na zkoušku, to je docela obtížné. Zbývají prázdniny, to je ovšem ve většině pro nás atraktivních zemí období hurikánů, nebo alespoň monzumů, cestovní kanceláře proto o prázdninách moc exotiky nepořádají. Výjimkou je CHINA Tours, který myslí na učitele a pořádá prázdninové zájezdy i v monzunovém období. Poctivě na to upozorní, klienti jsou předem varováni a měli by být srozuměni a smířeni s tím, že prostě občas zmoknou. V teplých zemích to není taková hrůza, vždyť promočené oblečení rychle uschne. Takže při hledání prázdninového termínu jsme mladým dali na výběr: Indie s Nepálem, nebo Vietnam (obojí od CHINA Tours). A protože Jirka měl v loňském školním roce v zeměpisu Indii, Jana si zase přála vidět novodobý div světa – Tádž Mahal, bylo rozhodnuto.

Včas jsme objednali a pak už jen čekali, zda bude naplněna kapacita. Už nám totiž letos dva zájezdy zrušili (pravda, u Sýrie a Libanonu to bylo z objektivních příčin, u Kamerunu to zase byla jiná cestovka). Když jsme pak dostali mail s pozvánkou na předodletovou schůzku, bylo jasné, že letíme. Na schůzce se nás sešlo poměrně dost, prakticky až na dva páry všichni účastníci. Jen místo našeho průvodce nám informace zprostředkovala jiná průvodkyně po Indii, která měla celý zájezd několikrát absolvovaný, takže náš hlad po informacích byl uspokojen.

Využili jsme i slevy na GO parking u letiště, ještě jsme jej nezkoušeli. Výhodou je, že se dá platit předem i kartou, vytiskne se mailem došlé potvrzení s čárovým kódem a tím se otevírá závora u parkoviště. Vše automatizované, česká hotovost se nemusí vozit s sebou. A opravdu nás závora pustila, volné místo na nás čekalo, tranzitní dodávkové auto právě nakládalo zavazadla předchozí dvojice, takže nás rovnou přihodili a za pár minut jsme na letišti. Za necelé tři týdny při návratu to zafunguje podobně rychle a spolehlivě, asi budeme GO parking používat častěji.

Na letišti už z dálky vidíme známou tvář, za CHINA Tours nám předává doklady Honza, který s námi absolvoval předloni Indonésii. Rádi ho vidíme a poslechneme si novinky a info o nových zájezdech plánovaných na další roky. Trochu v pozadí zůstává náš aktuální průvodce Jirka, blíže se uvidíme až na terminálu – teď se rychle spěcháme odbavit, abychom stihli místa vedle sebe.

Tradičně jako nespolehlivé se ukazují odbavovací kiosky – přestože mají logo Austrian Airlines, nejde tato společnost zvolit a naše letenky tak neznají. Až u přepážky s odbavením našeho letu najednou bez nějakého viditelného rozdílu jsou kiosky i pro naše lety aktivní. U letu do Vídně kiosek sice ukáže všechna 4 místa, jedno je ale úplně bokem. Při pokusu o přesazení sice ukazuje dost volných míst, ale k přesazení máme jen 3 letenky, čtvrtá najednou někam zmizela. Ani podpora letištního personálu není nic platná. A pro let z Vídně do Dilí už vůbec nevidíme seatting plán, takže nevíme, jestli budeme vedle sebe, nebo ne. Takže končíme stejně u odbavovací přepážky. Prostě kiosek nás jen skoro půl hodiny zdržel, abychom stejně nakonec postupovali starým způsobem přes přepážku.

Tím ale problémy končí, od teď vše funguje spolehlivě. Letíme na čas, ve Vídni máme právě tak čas na přestup a pokračujeme velkým letadlem do Indie. Máme každý sice individuální display, není ovšem tak variabilní, jak obvykle bývají, třeba filmy se nedají pouštět úplně volitelně, jen je třeba vybrat si smyčku s některým aktuálně běžícím. Zato jsou k dispozici kromě letového infosystému i kamery sledující krajinu pod letadlem a pohled dopředu z pohledu pilota (tam je obvykle černo). Jídlo dobré a dost, letušky celkem ochotné, pití nosí dost a lze si i kdykoliv říct. Dokonce nemají problém ani s Bloody Mary, ochotně dávají vodku s tomatovým džusem a přihodí dvojsáček pepř-sůl. Zvládnu jich několik. Za šest hodin přistáváme v Dilí.

Všechna videa z Indie