Etiopie - úvod

Termín:

2.7. – 16.7. 2014

(CK China Tours, mimokatalogový zájezd pořádaný Petrem Komersem)

Wikipedie:

Etiopie, plným názvem Etiopská federativní demokratická je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí na severu s Eritrejí, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a se Súdánem a Jižním Súdánem na západě. Podle odhadů z roku 2010 žije v Etiopii 82 101 998 lidí. Hlavním městem je Addis Abeba, úředním jazykem federace je amharština.

Na etiopském území se dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus. První lépe zdokumentovaný historický státní útvar na etiopském území představuje zhruba od 3. století př. n. l. aksumská říše, v níž vládla šalomounská dynastie založená podle legend Menelikem I., potomkem krále Šalomouna a královny ze Sáby. Aksumští vládci přijali ve 4. století křesťanství. Následující staletí – především v důsledku ztráty obchodních kontaktů a islámské expanze – znamenala úpadek a do značné míry i izolaci. V polovině 19. století započala postupná modernizace a soupeření s evropským kolonialismem. Od první světové válkybyl až do roku 1974, s pětiletou přestávkou v době italské okupace, etiopským císařem Haile Selassie I. Ten byl poté svržen Mengistu Haile Mariamem, který v zemi nastolil komunistický režim. Konec tohoto režimu přišel spolu s hroucením sovětského bloku a Mengistu musel v roce 1991 uprchnout ze země. Etiopie se federalizovala a v čele nové vlády pod vedením Etiopské lidové revoluční demokratické fronty stanul Meles Zenawi. Ten v zemi postupem času zavedl autoritářský režim, který je u moci dodnes.

Etiopský stát patří mezi nejchudší země světa. Zemědělství je silně závislé na podnebí a v poměru k rozvinutým státům málo modernizované. Průmysl je nevyvinutý a služby nepříliš kvalitní. Dosud špatný stav infrastruktury se díky vládním investicím postupně zlepšuje. Výjimku v jinak špatné etiopské dopravě tvoří Ethiopian Airlines, které se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe. Navzdory značné korupci a nedostatečným službám se ekonomika Etiopie rychle rozvíjí; země je však přesto závislá na zahraniční pomoci. Etiopská armáda představuje jednu z nejsilnějších ozbrojených sil v Africe a úzce vojensky spolupracuje se Spojenými státy. V oblasti zahraničních vztahů udržuje Etiopie dobré vztahy zvláště s okolními státy s výjimkou Eritreje a Somálska. Ze zahraničních investorů se zde v poslední době nejvíce prosazuje Indie a Čína. Etiopie má rovněž bohatou kulturu založenou na dlouhé historické tradici i kontaktech s okolním světem a v zemi je množství kulturních i přírodních památek.

Slovo Etiopie pochází z řečtiny (Aethiopia) a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí“. Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území, ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti. Někdy se též užíval pro označení země Kuš. Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei. Druhý název, Habeš nebo též Abyssinia, pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat, který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele. Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes, většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům. Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky, pokrmy a nápoje.

*****

Při prohlíženi programů různých CK do Etiopie jsme původně mysleli, že v porovnání s jinými exotickými zeměmi nemá tato africká republika co nabídnout. Většina zájezdů je koncipována tak, že první půlka jsou samé jižní kmeny (podle popisu navzájem si podobné, liší se jen v drobnostech pod rozlišovací úrovní běžného cestovatele), druhá půlka pak na severu objíždí jeden starý kostel za druhým. Proto jsme byli překvapeni, že všichni cestovatelé, kteří Etiopii navštívili, z ní byli nadšeni a vřele nám její návštěvu doporučovali.

Takže jsme se na to zeptali Petra Komerse, průvodce CK China Tours, který nás předloni provázel Vietnamem a Kambodžou. Mezi řečí se totiž zmínil, že Etiopii několikrát navštívil a považuje ji také za jednu z nejzajímavějších a nejhezčích zemí. A jak nás zná, tak si myslí, že by se nám určitě moc líbila. Slovo dalo slovo a Petr navrhl, že by zkusil zorganizovat cestu Etiopií, která by splnila některé naše ne zcela běžné požadavky, např. termín o prázdninách (kvůli dětem - studentům) - přestože to vychází na začátek etiopského období dešťů. Hned další rok by se to nestihlo, ale na letošní prázdniny skutečně zorganizoval skupinku cestovatelů, kteří by se přidali, a sestavil program. Takže hned počátkem prázdnin jsme mohli vyrazit.

Trochu jsme váhali s oblečením, přece jen Etiopie leží skoro na rovníku, takže se nám moc nechtělo brát si i teplejší oblečení. Ale podle pokynů i podle tabulek teplot jsme nakonec sbalili i věci na teploty kolem 15 stupňů, tedy třeba také dlouhé kalhoty a mikiny. A dobře jsme udělali, teplé oblečení bylo skutečně potřeba, kromě jihu se totiž většina země nachází ve vyšších nadmořských výškách, prakticky větší část zájezdu jsme se pohybovali mezi 2.000 a 3.000 metry nad mořem. A v těchto výškách je někdy zima i na rovníku, hlavně ráno a večer nebo při dešti.

Na letišti jsme se potkali s ostatními kolegy, s Jindřiškou jezdíme celkem často a na tento zájezd jsme ji nalákali my, Iva s dcerou Terkou s námi byly také vícekrát, i když se přihlašujeme nezávisle. S ostatními jsme se brzy seznámili a potvrdilo se, že Petr dal dohromady partu lidí, které zná a o kterých ví, že se dají navzájem brzy dohromady a nebudou cestu kazit nějakým reptáním, kverulováním nebo stěžováním si na maličkosti. A opravdu jsme si navzájem všichni velmi brzy začali tykat (přestože věkově jsme byli v rozmezí od 19 do 76 let), což samozřejmě velice pomáhá dobré atmosféře.

Petr nás bude čekat až v Addis Abebě, letíme sami s Turkish Airlines přes Istanbul, kde máme asi tři hodiny pauzu. Kupodivu už i na kratším letu z Prahy dostáváme velké jídlo, při následném letu další a ještě k tomu večeři. Potěší cestovatelský balíček s ponožkami, klapkami na oči a zátkami do uší, na letu něco přes pět hodin jsme takový komfort nečekali. Jídlo se vybírá z menu (předkrmy, ovoce a dezerty stejné, hlavní jídlo výběr ze dvou možností). Radost mně konkrétně udělal ayran, turecký nápoj z kvašeného slaného jogurtu, který jsem si oblíbil při několika tureckých cestách. A mám pocit, že dělá radost i tureckým letuškám, že si jej dává ne-Turek. Ani si nedávám žádný alkohol, ayran mně přišel více k chuti a zvládnu jich při obou cestách vypít několik, přes varování Hanky, že se to přece musí projevit ve střevech. Naštěstí tentokrát výjimečně neměla pravdu.

Čekání v Istanbulu je v pohodě, ta chvilka se dá vydržet. Navíc několikrát nenápadně projdeme obchodem s locumem, tureckými sladkostmi z želé plněného nejčastěji oříšky a obaleného v kokosu. Máme locumy moc rádi, vždy jsme si je na Egyptském bazaru kupovali za zbylé peníze, takže ochutnávka zdarma je pro nás neodolatelnou příležitostí, jak si dát do nosu. Předem se rozhodujeme, že cestou zpět tu uděláme nákup, takže ani nemáme výčitky, že ochutnáváme desítky vzorečků bez nákupu.

V Addis Abebě na sebe navzájem počkáme, společně jdeme koupit víza ($20) a vyměňujeme si dolary za birry. Bohužel největší bankovka má hodnotu 100 birrů, kurz ke koruně je skoro přesně 1:1, takže za naše dolary dostávám tlustou obálku plnou bankovek, do peněženky se nevejde ani náhodou, musím oddělit jen část k okamžité potřebě a zbytek i s obálkou a zapáskovaným balíčkem stobirrových bankovek ukládám. Problém byl s dolary "s malou hlavou", které mně ve směnárně nevzali, prý "stará edice". Vím o tom nebezpečí, ale ještě nikdy jsem se v praxi nesetkal s tím, že by je skutečně nebrali. Naštěstí mám rezervu, takže staré stodolarové bankovky ukládám a potřebnou částku dávám dohromady z padesátek (pro čtyřčlennou rodinu počítám na jídlo, pití, nákupy a případné fakultativní akce asi 50 dolarů na den, na konci cesty se ukáže, že je to při zajištěném ubytování, dopravě a vstupech zbytečně moc).

A v příletové hale už nás má čekat Petr. Jenže nečeká. Přiletěli jsme o pár minut dříve a Petr přibíhá asi po třech-pěti minutách. A o chvíli později se objevuje i Mule, náš místní průvodce pro Addis Abebu a jih, mladší černoch s dredovými vlasy, od pohledu sympaťák. Nakládáme kufry do menšího autobusu a vyrážíme směr hotel. Je po půlnoci, takže cesty jsou dobře průjezdné a asi za půl hodinky jsme na hotelu.

Cestou Petr navrhuje, že od nás vybere nějakou částku na bakšišné, poplatky za focení, nosiče kufrů, řidiče, průvodce a společné akce typu kávového obřadu. Velice rádi souhlasíme, dáváme na osobu 35 dolarů, část ještě prý dodala cestovka v rámci zájezdové režie. A ono to funguje neskutečně dobře. Opravdu až na výjimky (třeba když nám u vodopádů Modrého Nilu zahraje místní bard improvizovanou píseň o Liborovi a Haně, tak si těch 20 birrů zaslouží) nemusíme nikde nikomu nic dávat, a přitom jsou všichni spokojeni. Asi nejlepší systém, s jakým jsme se kdy potkali. Bakšišné se samozřejmě na zájezdech vybírá prakticky všude, ale ty nosiče kufrů si člověk stejně musí platit, stejně jako se skládá na řidiče a průvodce. Při cestách džípem po sousedních zemích dostává jen řidič džípu 5 až 10 dolarů na osobu a den a nebere to jako projev uznání, nýbrž jako nárokovou částku, která mu patří. Takže necelé 2,5 dolaru na osobu a den je hodně příjemná cena za to, že se nemusíme s nikým handrkovat a dohadovat, případně shánět drobné.

Hotel je nad očekávání pěkný, své *** si zaslouží. Někdy v méně rozvinutých zemích mají hotely svou úroveň v hvězdičkách nadsazenou, v Etiopii se s tím nesetkáváme, počet hvězdiček víceméně správně odpovídá. I další hotely a lodge (některé i ****) budou výborné. Ubytování je lepší, než jsme čekali. Ani nevybalujeme, budou dvě hodiny v noci, takže rychle umýt a spát, ráno vyrážíme do města.

*****

Video Etiopie (celá cesta, celkem 1h 15m)