Egypt - Plavba po Nilu

Při nástupu na loď nás překvapil již způsob kotvení a nástupu. Protože přístaviště je krátké a lodí je hodně, kotví vždy po několika těsně přiražené k sobě (někdy i osm vedle sebe). Lodě sice nejsou úplně stejné, ale jsou konstrukčně navrženy tak, aby první paluby byly na stejné úrovni a aby bylo možné zakotvit vrátky v zábradlí vedle sebe. Naše loď se jmenovala Queen Hatsepsovet (Královna Hatšepsovet) a byla asi čtvrtá od břehu, abychom se na ni dostali, museli jsme projít palubami a recepcemi všech tří blíže kotvících lodí.

Naše loď měla tři paluby nad úrovní hladiny, my jsme dostali kajutu na první, nejnižší z nich. Na naší palubě byla i jídelna a společenská místnost s barem a recepcí. Na nejvyšší palubě kajuty nebyly, jen prosklená místnost s ratanovým nábytkem a otevřená paluba s bazénem, altánem a spoustou pěkných lehátek a křesílek z lakovaného bambusu. Všechny místnosti na lodi byly příjemně klimatizovány, my jsme dokonce na noc klimatizaci museli trochu tlumit, aby nám nebyla zima. Veškeré vybavení bylo vyloženě luxusní, kajuta sice byla menší než hotelové pokoje na pevnině, ale nijak stísněně jsme se zde necítili. Součástí každé kabiny byla umývárna se sprchou a záchodem. Po celou dobu plavby (3 dny) jsme měli zajištěnou plnou penzi, jídlo zde bylo snad ještě lepší, než na pevnině.

Po nalodění a ubytování jsme si prohlédli loď, prošli jsme všechny paluby, poseděli chvíli ve společenské místnosti a po večeři šli spát, protože den byl únavný (přesun pouští, porucha klimatizace autobusu, program v Assuánu). Ráno nás probudilo mírné pohupování a když jsme odhrnuli závěs na okně naší kajuty, nevěřili jsme vlastním očím. Loď asi brzy ráno zvedla kotvy a my jsme se teď plavili po Nilu neuvěřitelně exotickou krajinou.

Široký a majestátný Nil klidně plyne žlutou pouští a podél jeho břehů je úzký pruh zeleně, někdy široký dva metry, jindy 50 metrů, ale nikde více, než 200-300 metrů. Prakticky všechna zeleň je hospodářská – bambus, cukrová třtina, kukuřice, banánovníkové plantáže (banány jsou zde trochu menší, než známe z našich obchodů, jejich délka obvykle nepřesahuje 15 cm, ale chuťově jsou stejné), ale hlavně tisíce datlových palem. Občas stojí pod palmou menší „dům“ – většinou jen čtyři hliněné stěny beze střechy, maximálně s rákosovou rohoží nad některým rohem (zde nikdy neprší a zima také nehrozí), místy tvoří domy malou vesnici.

Lidé kolem řeky pracují na poli, někdy jim při tom pomáhají mezci, vodní buvoli nebo dokonce i velbloudi. Místy někdo na prut chytá ryby, v Nilu se pere prádlo, myje nádobí, provádí se osobní hygiena a nilská voda se i pije. Děti mávají na turisty v lodích, hrají klasické dětské hry, oblíbený je hlavně fotbal. Buvoli se pasou na břehu nebo se ochlazují v řece, umějí dobře plavat. Na břehu a na ostrůvcích je množství posvátných ptáků ibisů, lze zahlédnout i volavky a jiné ptáky. Mezi velkými turistickými loděmi křižují lehké feluky – plachetnice se šikmým stěžněm (nebo ráhnem?).

Celkový dojem je naprosto nepopsatelně exotický. Při nástupu na loď již byla tma a byli jsme uprostřed města – ranní pohled z okna kajuty na krajinu plynoucí pomalu kolem nás byl tak nečekaný, že první dojem byl jako bychom sledovali přírodopisný film.

Nadšeně jsme vyrazili na snídani a hned po ní nahoru k bazénu. Měli jsme štěstí na volná lehátka těsně vedle altánu, takže jsme se mohli přesunovat mezi sluncem a stínem. Celé dopoledne jsme polehávali u bazénu, poslouchali arabskou hudbu z amplionů, sledovali ubíhající krajinu a život na březích Nilu, občas jsme se zchladili v bazénu a celkově jsme užívali klid a pohodu. Pro cestování Egyptem je loď určitě nejlepším a nejpohodlnějším dopravním prostředkem.

V poledne byl oběd a již při jídle jsme mohli z oken jídelny sledovat přistávání naší lodi u břehu ve vesnici Kom Ombo, v přístavišti pod impozantním chrámem, který jsme měli navštívit odpoledne.

Chrám v Kom Ombu je zvláštní tím, že asi jako jediný v Egyptě byl zasvěcen dvěma bohům – Horovi a Sobkovi. Proto je zde vše dvakrát – dva pilony, dvě vstupní brány, dvoje nádvoří a podobně. Chrám je celkem zachovalý, mezi zdejší rarity patří např. mumie krokodýlů, přístupný niloměr na měření hladiny Nilu a předpovídání záplav, dvojité zdi umožňující kněžím pravděpodobně konání „zázraků“ a bohatá hieroglyfová výzdoba, tentokrát ne basreliéfní, ale vyrytá do zdí a sloupů. Opět jsme nejdříve absolvovali odborný výklad a pak si okolní nádhery užívali sami při asi hodinovém rozchodu. Na loď jsme se vraceli individuálně přes tržiště, kde jsme opět neodolali nástrahám a koupili jsme po kratším smlouvání galábiu – dlouhou arabskou košili až po zem, vybrali jsme si sváteční (modrou a vyšívanou zlatými motivy, všední je obvykle bílá, některé ženy chodí v černých).

Zbytek dne patřil zase odpočinku u bazénu, zatímco loď pokračovala pomalu do města Esny, kde jsme dorazili už za tmy (sledovali jsme z horní paluby západ slunce, který netrval více než pět minut). Zde jsme zakotvili na noc, ale bez možnosti výstupu na pevninu.

Další den ráno jsme opět vypluli hned po rozednění a hned po snídani jsme dorazili do místa další zastávky, do města Edfu. Zdejší chrám neleží přímo u Nilu, takže jsme k němu vyrazili stylově v místních bryčkách kaláčí – vyzdobených kočárech pro dva lidi na kozlíku a čtyři na sedadlech. Na mne zbylo místo na kozlíku vedle kočího v bílé galábii a turbanu, což sice bylo méně pohodlné, zato více exotické. Dokonce mně na část cesty byly vnuceny opratě (skutečné kočírování to asi nebylo, koně pochopitelně cestu znají a nepotřebují žádné ovládání), stálo mne to ovšem pár drobných.

Pilon zdejšího chrámu je druhý největší v Egyptě, tedy i na světě. Před pilonem je velké prázdné prostranství, které celkový dojem ještě umocňuje. Kolem se rozkládají pestře zbarvené arabské domečky, z minaretu blízké mešity svolával muezín k dopolední modlitbě a my jsme fotili a točili na kamery obrovskou stavbu před námi. Chrám patří k nejzachovalejším v Egyptě, část místností a sálů má dokonce zachované i stropy, na stěnách jsou místy zachovány i původní barvy. Za pilonem je rozlehlé nádvoří s několika sochami, v zadní části chrámu jsou posvátné prostory, prostým lidem dříve zapovězené. Všechny stěny jsou samozřejmě pokryty hieroglyfy.

Naše bryčka už čekala a za chvíli jsme byli na lodi u bazénu a pokračovali jsme k cíli naší plavby – Luxoru, v době faraónů nazývaném Théby.