Egypt - úvod

Termín:

srpen 2004

(CK FIRO Tour)

Tento rok jsme po loňském Thajsku chtěli vzít děti na trochu úspornější dovolenou, na které by ale měli možnost vidět i něco trochu exotičtějšího, než na evropských plážích. Kromě toho ve svých 12 a 15 letech už ležení na pláži nepovažují za plnohodnotnou dovolenou a chtějí dovolenou strávit aktivněji, zvláště po dobré zkušenosti s cesty Thajskem, kde na poznávací část a výlety vzpomínají samozřejmě mnohem více než na ležení u moře (sice taky krásné, ale pořád stejné). Takže jsme navrhli cestu Egyptem, prokládanou občasným volným dnem u Rudého moře, což bylo nadšeně schváleno.

Problém je jen v tom, že kvůli škole jsme trvali na prázdninovém termínu, kdy panují v Egyptě obrovská vedra a poznávačky se skoro nejezdí. Ale náš oblíbený FIRO Tour měl na konec prázdnin vypsaný okruh Bastet, který přesně splňoval naše požadavky – měl volné dny v Sharm el Sheiku i Hurghadě, výlet na Horu sv. Kateřiny na Sinaji (kde jsme ještě nebyli), dva dny v Káhiře (dojde tedy i na Sakkaru, která se při obvyklé jednodenní Káhiře nestíhá) a Luxor s Karnekem a Údolím králů.

Takže jsme v druhé půlce srpna vyrazili. Auto jsme nechali ve firmě na Pankráci a taxi nás dovezlo do Ruzyně, kde jsme poprvé trochu znejistěli: Ve stánku FIRO nám řekli, že něco jako okruh Bastet ani jinou poznávačku po Egyptě oni určitě nedělají a že to musí být omyl a jiná cestovka. Nakonec nás přece jen našli v seznamu pro let do Sharmu.

Letělo se chvíli po půlnoci, čímž jsme získali den v Shermu, ale zase to znamenalo probdělou noc (nakonec jich bylo kvůli přesunům více, ale to nám problémy nedělá). Čas do odletu jsme strávili v tranzitním prostoru, Jirka si čekání zpestřil vytržením jednoho z mléčných zubů. Let byl nakonec podle předpokladů asi o hodinu opožděn, což je u chartrového letu zanedbatelné. Travel Service poskytuje palubní servis na úrovni zcela srovnatelné s ČSA, letušky nabízeli po dobu téměř čtyřhodinového letu několikrát pití, jedno teplé jídlo (uzené s bramboráčky a zelím, pečivo, zákusek), červené víno bylo docela dobré. Letěli jsme Boeingem 737-800, na výklopných displayích jsme sledovali letové informace a stihnul se i jeden film. Kapitán měl několik vstupů s popisem právě přelétaného území (třeba Atény s nasvícenou Akropolí a Olympijským stadionem).

Egypt, Egyptská arabská republika, arabsky Gumhúríjat Misr al-Arabíja – stát v sveverovýchodní Africe a na Sinajském poloostrově; 1 001 449 km2, 56,5 mil. obyvatel (1993), hustota zalidnění 56 obyv./km2, hlavní město Káhira (6,85 mil. obyvatel, aglomerace 13,6 mil. obyvatel, 1994); úřední jazyk arabština, měnová jednotka 1 egyptská libra (EGP) = 100 piastrů. Administrativní členění: 26 guvernorátů.

Území Egyptu je součástí pouště Sahary. Na západě od údolí Nilu Libyjská poušť, sklánějící se pozvolna od jihu (500 m n. m.) k severu (100 m n. m.), prostoupená pánvemi s oázami (nejhlubší Kattarská proláklina, –133 m), ale i osamělými stolovými horami a horskými masívy (na jihozápadě 1 934 m n. m.). Na východě od údolí Nilu Arabská poušť, při pobřeží Rudého moře hornatá a skalnatá, stejně jako sousední Sinajský poloostrov (hora Sv. Kateřiny, Jabal Katrinah, 2 637 m n. m.). Podnebí u pobřeží Středozemního moře je subtropické, se suchým létem a deštivou zimou. V Alexandrii je průměrná srpnová teplota 26 °C, lednová 14 °C, roční průměr srážek jen 184 mm. Ve vnitrozemí podnebí ostře kontinentální, s velkými denními i sezónními rozdíly teplot, srážky jsou minimální nebo zcela chybí. Jediným stálým tokem je Nil; suchá údolí (vádí) mají vodu jen v době dešťů. V údolí Nilu a v oázách kulturní rostlinstvo, pouště jen místy křovité nebo travnaté.

Obyvatele tvoří egyptští Arabové (98,5 %) vyznávající islám (94 %). Náboženská menšina křesťanských Koptů (6 %). Mimořádná koncentrace obyvatel v údolí a deltě Nilu. Ročně přibývá 2,25 % obyvatel (1992). Střední délka života mužů je 60 let a žen 62 let. Negramotnost 51,6 % (1990). Ve městech žije 48,8 % obyvatel (1990).

Agrárně průmyslový stát s významnými příjmy z provozu Suezského průplavu a z cestovního ruchu (2,5 mil. turistů, 1989). Vysoká zahraniční zadluženost. Hrubý národní produkt 610 USD/obyv. (1991). Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva činí 27,3 % (1991), z toho 40 % pracuje v zemědělství a 21 % v průmyslu. Obdělává se jen 2,6 % území, na zavlažovaných plochách jsou možné 2 – 3 sklizně ročně. Pěstují se obilniny (13,6 mil. t, kukuřice, pšenice a rýže, 1992), zelenina (nejvíce rajčata), brambory, batáty, luštěniny, palma datlová (595 000 t datlí, 1. místo na světě; 1991), ovoce (nejvíce pomeranče a banány). Z vývozních plodin nejdůležitější bavlník (294 000 t vlákna, 9. místo na světě) a cukrová třtina. Egypt není potravinově soběstačný. Stavy dobytka poměrně nízké; chybí krmivová základna. Hospodářsky významná stáda buvolů (2,6 mil. kusů, 1991). Rybolov převážně sladkovodní. Těží se ropa (45,0 mil. t, 1992), zemní plyn, fosfáty, sůl, železná ruda. Tradiční průmysl potravinářský a textilní, dále chemický a petrochemický, metalurgie, strojírenský, výroba stavebních hmot. Výroba elektrické energie 39,5 mld. kW•h (z toho 20 % Asuánská přehrada, 1991). Důležitou mezinárodní námořní tepnou je Suezský průplav (272,5 mil. t nákladů, 1991), dvě mezinárodní letiště.

V oblasti dolního toku Nilu došlo koncem 4. tis. př. n. l. k vytvoření států Horního a Dolního Egyptu. Jednotný egyptský stát od 1. pol. 3. tis. př. n. l. (tzv. archaická doba – 1. a 2. dynastie) s pevnou vnitřní organizací a administrativou. Za 3. – 6. dynastie (tzv. Stará říše, 2778 – 2263 př. n. l.) došlo k rozvoji státní administrativy, což spolu s vnitřní kolonizací země vedlo k posílení egyptské ekonomiky a umožnilo rozkvět monumentální architektuře, umění a řemesel. Rozvíjela se aktivní zahraniční politika, zaměřená zejm. na obchod a jednorázové získávání surovin a lidské pracovní síly (tažení do Núbie a Libye). V důsledku nadměrného růstu moci administrativy a oslabení ekonomiky země došlo za tzv. 1. přechodného období (2263 – 1991 př. n. l.) k úpadku a dočasnému rozpadu jednotného státu. Na přelomu 3. a 2. tis. př. n. l. se místním vládcům z Vésetu podařilo zemi znovu sjednotit. Panovníci Střední říše (1991 – 1786 př. n. l.) se zejména z ekonomických důvodů zmocnili velké části Núbie, nepodařilo se jim ale trvale upevnit královskou moc, jejíž oslabení za 2. přechodného období (1786 – 1580 př. n. l.) vedlo k opětnému rozpadu Egypta, kdy byla delta Nilu obsazena Hyksósy. Jejich porážkou na počátku Nové říše (1580 – 1085 př. n. l.) začínalo období egyptské expanze, při níž Egypt ovládl Núbii až po 4. nilský katarakt a dočasně i Palestinu a Sýrii až po Eufrat. Egyptskou moc nakrátko oslabila náboženská reforma Amenhotepa IV. (Achnaton), při níž se pozornost soustředila na vnitřní problémy země. Odrážení útoků tzv. mořských národů a postupný úpadek egyptské administrativy a ekonomiky vedly na konci 20. dynastie ke konci Nové říše. V tzv. pozdní době (1085 – 332 př. n. l.) došlo až k faktickému rozdělení země na Horní Egypt v moci kněžské a vojenské thébské oligarchie a Dolní Egypt s převahou vojenských panovníků libyjského původu. Na přelomu 8. a 7. stol. př. n. l. se Egypta nakrátko zmocnili núbijští a po nich i asyrští vládci. Období samostatnosti egyptského státu skončilo za 26. dynastie dobytím Egypta Peršany 525 př. n. l. Perskou nadvládu, provázenou řadou povstání, ukončil příchod Alexandra III. Velikého 332 př. n. l. V helénské době (332 – 330 př. n. l.) vládli v Egyptu Ptolemaiovci. 30 př. n. l. Egypt připojen k římské říši. 395 – 640 součást byzantské říše, ve 4. stol. založena samostatná koptská křesťanská církev. 640 připojen k arabskému chalífátu, zahájena islamizace. Egypt se stal centrem samostatných států: 686 – 905 Tulúnovců, 935 – 969 Ichšídovců, 969 – 1171 Fátimovců, 1171 – 1517 mamlúků. 1517 připojen k osmanské říši, Mamlúci však udrželi autonomní vládu. Po Napoleonově egyptské expedici 1798 – 1801 likvidována vláda mamlúků i přímá vláda tureckého sultána. 1805 – 49 Muhammad Alí získal autonomii, založil vlastní dynastii a prosadil reformy, jež se staly základem moderního Egypta. Modernizace jeho nástupců však vyčerpala egyptskou pokladnu a po egyptské krizi 1876 – 82 byl okupován Brity. 1914 vyhlášen britský protektorát. 1922 Egypt prohlášen nezávislým státem v čele s králem Fuádem I.; nezávislost rozšířena britsko-egyptskou smlouvou 1936. 1952 egyptská revoluce vedená G. A. Násirem svrhla krále Fárúqa. 1953 vyhlášena republika, 1958 – 61 Egypt spolu s Jemenem a Sýrií součást Sjednocené arabské republiky. Do arabské protiizraelské politiky se Egypt zapojil účastí ve válce palestinské 1947 – 49, suezské 1956, šestidenní 1967 a říjnové (jomkipurové) 1973. Stal se iniciátorem mírového procesu v rámci camp-davidských smluv 1978.

Egypt je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený obyvatelstvem v celostátním referendu na 6 let. Zákonodárným sborem je jednokomorové Lidové shromáždění (454 poslance, z nichž 444 volí obyvatelstvo na 5 let a 10 jmenuje prezident republiky). Nejvyšším konzultativním orgánem je Poradní rada (210 členů, z toho 140 volených a 70 jmenovaných prezidentem).