Dominikánská republika - úvod

Termín:

19.2. - 7.3.2005

(CK FIRO Tour)

Na podzim jsme začali uvažovat o dovolené na letošní rok. Protože jsme dětem slíbili nějakou exotiku, bylo jasné, že musíme vybírat destinace i podle termínu tak, aby alespoň jeden týden připadl na školní prázdniny. Ležení u moře sice už dávno nepřipadá jako plnohodnotná dovolená do úvahy, ale nějaká obtížná expedice by se s dětmi také těžko podnikala, takže jsme vybírali z katalogů poznávacích zájezdů, ale chtěli jsme i nějaký den na koupání.

Shodou okolností na jarní prázdniny vyšel poznávací zájezd po jedné z nejatraktivnějších zemí pro pobytové zájezdy – Dominikánské republice. Většina cestovek pořádá do této země oblíbené all inclusive pobyty, ale FIRO Tour ve spolupráci s dominikánskou cestovkou Caribissimo má v nabídce i poznávačku Po stopách Kryštofa Kolumba. Neváhali jsme a hned po prolistování katalogu, ještě v období slev za brzké rozhodnutí pro stálé zákazníky, jsme zájezd objednali.

S uvolněním dětí ze škol sice problémy nebyly, ale ve středu před sobotním odletem se Jirka neubránil probíhající chřipkové epidemii a zklátily ho horečky až ke 40o. Do odletu se mu samozřejmě uzdravit nepovedlo, ale alespoň teploty ustaly, takže po konzultacích s doktory jsme v noci z pátku na sobotu 19.2.2005 vyrazili kolem půl čtvrté hodiny ráno do Prahy. Tradičně jsme auto nechali ve firemních garážích a taxík nás vyklopil na Ruzyni přesně v určených 500.

Díky stříbrné kartě stálého zákazníka ČSA jsme se vyhnuli frontě u odbavovací přepážky pro economy třídu (beztak nepříliš dlouhé) a u business přepážky jsme dostali výborná místa jak do Amsterodamu, tak i na následný mezikontinentální let.

Stihli jsme kafe, poslední telefonát a po krátkém čekání byl ohlášen boarding, přímo podle odletového řádu. Společný let KLM/ČSA tentokrát zajišťovaly České aerolinie, milým překvapením byl dárek pro děti (nebo jen pro Jirku? – nebylo to jasné): pěkné dřevěné domino v krabičce a magnetická forma jedné z variant hry Člověče, nezlob se.

Let do Amsterodamu jsme absolvovali už mnohokrát, přesto nás přílet jako obvykle překvapil. Namrzlá políčka (nebo záhonky) kolem holandského hlavního města byla rámována sítí stříbrných kanálků zamrzlé vody, spolu s vycházejícím sluncem jsme sledovali zajímavé optické efekty.

Čekání v Amsterodamu jsme strávili čtením časopisů a děti hraním nových her na stolečku se zajímavě řešenými otočnými zaklápěcími sedátky. Občas jsme se prošli, prohlídli si kabrio Porsche Carreru jako hlavní výhru letištní lotérie (stačí koupit los za 99 Euro).

Jen nepatrně zpožděný byl náš let obskurní letecké společnosti Martin Air na Kubu (Havana) a Dominikánské republiky. Společnost vlastní asi 6 starších letadel, sama se nepočítá mezi nízkonákladové společnosti, ale za sluchátka vybírá 4 Eura (sluchátka je možné si pak nechat a vozit je s sebou na další lety, nicméně většina zákazníků stejně asi příště zvolí jinou společnost, kde bude mít sluchátka zdarma zapůjčená, jiné použití sluchátek díky nestandardním konektorům nepřipadá do úvahy).

Letěli jsme severní cestou kolem Grónska, přes pobřeží Kanady a USA k jihu. U Grónska byla výborná viditelnost, poprvé jsme tedy z letadla obdivovali ledová pole, kry a ledovce Severního ledového oceánu.

Po asi deseti a půl hodině letu jsme měli mezipřistání na Kubě v Havaně. Někteří spolucestující o mezipřistání neměli tušení a byli z ohlášeného přistávání trochu nervózní. Náš ukrajinský soused byl přímo zděšený, pořád se nás ptal na důvody a zbědovaně prohlížel svůj pas. Asi se obával kubánského razítka v něm a problémů při návratu domů. Příliš nevěřil, že při tranzitu se kontrolami neprochází. Celou dobu čekání se snažil být nám co nejvíce nablízku a napodobovat naše chování včetně procházky halou.

Většina pasažérů zde končila, jiní zase nastupovali. Kvůli ulehčení kontroly měli nejdříve vystoupit cestující na Kubu, pak teprve ostatní. Ovšem anglickému hlášení nebylo příliš rozumět, španělskému asi také ne, takže se stejně do uliček nahrnuli všichni a až letušky u dveří dělaly selekci.

Vystoupit museli všichni, ale až po vystoupení poloviny lidí se ozvalo hlášení, že kvůli úklidu letadla si máme vzít s sebou i zavazadla. Ti, co rozuměli, se začali hrnout zpět proti těm, co nerozuměli. Začal zmatek, takže vystupování z letadla se poněkud protáhlo.

Letiště v Havaně je vlastně jedna hala, bez některých náležitostí obvyklých na jiných letištích. Nás pobavilo například hlášení a svolávání cestujících k odletu, ke kterému zřízenec používal starodávný megafon. Také bezpečnostní kontrolou se zde neprochází při odletu, ale už při průchodu z letadla do haly.

Naše hodinka se tu dala v pohodě vydržet, alespoň jsme se trochu protáhli. Z prosklenných stěn do okolí letiště sice moc vidět nebylo, ale dlouhou chvíli jsme si krátili pozorováním rolujícího Jumbo Jetu a přemýšleli jsme, jak je asi organizován nástup 600 lidí jedněmi dveřmi z haly bez klasických ohraničených prostor před gaty.

Při opětovném nástupu do letadla jsme měli přednost před novými cestujícími, usadili jsme se v klidu zpět na naše místa a čekaly nás poslední necelé dvě hodinky letu do Santo Dominga.

Dominikánská republika, španělsky República Dominicana – stát ve Velkých Antilách ve východní části ostrova Hispaniola; 48 734 km2, 7,6 mil. obyvatel (1993), hustota zalidnění 156 obyv./km2, hlavní město Santo Domingo (2,1 mil. obyvatel, 1993); úřední jazyk španělština, měnová jednotka 1 dominikánské peso (DOP) = 100 centavů. Administrativní členění: 29 provincií a národní distrikt hlavního města.

Osu území tvoří Centrální pohoří (Cordillera Central, 3 175 m n. m.) obklopené nížinami. Severní a jihozápadní pobřeží lemováno nižšími horami, pobřeží poměrně členité. Tropické pasátové podnebí, roční srážky dosahují na návětrných severovýchodních svazích přes 2 000 mm, v závětrných svazích a na nížinách kolem 1 000 mm. Časté ničivé hurikány. Horské oblasti pokrývají tropické lesy, zčásti vždyzelené, většinou opadavé, v suchých nižších polohách převládají savany.

Obyvatelstvo tvoří mulati (asi 73 %), kreolové (16 %) a černoši (11 %). Náboženství římskokatolické (94 %). Roční přírůstek obyvatel činí 2,2 %, střední délka života mužů je 65 let a žen 69 let (1990). Podíl městského obyvatelstva 60,4 % (1990).

Agrárně průmyslový stát s těžebním průmyslem. Hrubý národní produkt 940 USD/obyv. (1991). V zemědělství pracuje 35 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Obdělává se 29,7 % území, na 42,9 % pastviny. Pěstuje se cukrová třtina (656 000 t cukru, 1991), kávovník, rýže, fazole, kasava, kakaovník, tropické ovoce, zelenina. Chov skotu, prasat. Těžba rud niklu, zlata, stříbra, bauxitu, soli. Průmysl potravinářský, hutní, textilní, cementárenský.

Španělská kolonizace probíhala od zač. 16. stol. (kolonie Santo Domingo). Původní obyvatelstvo (Aravakové, Tainové, Karibové) postupně vyhlazeno, ostrov osídlen hlavně otroky dovezenými z Afriky. V 18. a 19. stol. území dnešní Dominikánské republiky předmětem četných válek mezi Španělskem a Francií. V roce 1821 vyhlášena nezávislost Santo Dominga. 1822 území Dominikánské republiky přičleněno k Haiti, 27. 2. 1844 vyhlášena nezávislost. V letech 1861 – 65 a 1916 – 24 Dominikánská republika okupována Španělskem, resp. USA. V Dominikánské republice panovaly většinou nestabilní vnitropolit. poměry, u moci často vojenské junty (1930 – 1961 bratři Trujillové). V roce 1965 vypuklo levicové povstání, americkou vojenskou intervencí však dosazena prozatímní konzervativní vláda. Po roce 1978 ustaven demokratický režim. Dominikánská republika je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident (volený obyvatelstvem na 4 roky). Zákonodárným sborem je dvoukomorový Národní kongres, tvořený Poslaneckou sněmovnou (120 členů, funkční období 4 roky) a Senátem (30 členů, funkční období 4 roky).