Čína - Velká čínská zeď

Třetí den ráno jsme po snídani vyrazili do 80km vzdáleného Badalingu k největší turistické atrakci Číny – k Velké čínské zdi, podle astronauta Neila Armstronga jediném díle lidských rukou viditelném z vesmíru. Už samotné Dračí hory stojí za vidění, ale teprve Velká čínská zeď z nich dělá místo navštěvované turisty z celého světa, i když nejvíce je i zde Číňanů.

Čínská zeď, čínsky Wan-li čchang-čcheng, Zeď dlouhá deset tisíc mil – čínské obranné zdi proti útokům kočovných kmenů a států ze severu, jejichž nejstarší stavby započaly v 7. stol. př. n. l. Na stavbě se podílelo kolem 100.000 trestanců, státních otroků a příslušníků obcí. Zemřelí dělníci byli zazdění přímo do zdi, protože na sklaním podkladu by bylo velmi těžké vykopat klasický hrob. Za Mingů zeď zrekonstruována do dnešní podoby; od Liao-ningu až po střední Kan-su měří včetně větví 6.300km. Nejzachovalejší je východní část. Kamenná zeď je v základech široká 7m, její výška i s cimbuřím dosahuje 6 – 9m, v koruně zdi vede komunikace široká 3 – 5m. Po zdi může jít vedle sebe i deset lidí. V intervalech 300 – 500m stojí strážné věže, nezřídka dvouposchoďové (kolem 25. 000). Nejudržovanější úsek v Badalingu, asi 80km severně od Pekingu.

Na počátku výstupu na Zeď jsme si nechali udělat společnou fotografii a pak jsme se vydali na procházku po koruně zdi. Protože zeď kopíruje terén, je místy poměrně hodně strmá a chůze po vysokých a úzkých schodech je namáhavá.

Přesto jsme asi po hodině došli k místu, kde končí turisticky rekonstruovaná část. Za touto hranicí je zeď částečně pobořená, zejména z vnitrozemské strany, ale i přesto je její linie jasně patrná na okolních svazích. Z tohoto místa jsme viděli na okolních kopcích spojitou část zdi v délce několika desítek kilometrů a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek.

Při návratu jsme si ještě po nezbytném smlouvání koupili certifikát potvrzující naši návštěvu tohoto kouzelného místa (za 8 yuanů – asi 24 Kč – z původně žádaných 35 yuanů). Na trhu pod Zdí jsme také nakoupili poměrně hodně suvenýrů a dárků (čepice, porcelánové čajové soupravy a kalíšky, náramky, pohledy, sošky, …), což nás stálo asi hodinové perné smlouvání, během kterého jsme se dostali asi na pětinu požadované ceny za ovací skoro celého zájezdu, který vyjednávání s pobavením sledoval.

Po zastávce na oběd přímo v Badalingu jsme odjeli do továrny na výrobu emailových váz. Jedná se o velice jemnou a stereotypní práci, kdy čínské ženy hustě nalepují na mosazné polotovary motivy z formovaných drátků, které další ženy později vymalují emailem. Výsledný polotovar se v peci vypálí a následně se vybrousí do konečného tvaru.

Součástí výrobny je pochopitelně i prodejna, kde je možno výrobky zakoupit za poměrně vysoké ceny – stejné vázy na trhu vyjdou na třetinovou i nižší cenu.

Takových továrniček a prodejen jsme navštívili více: výrobnu hedvábných koberců, výrobnu šperků, pěstování říčních perel, výrobnu terakotových vojáků a emailových soch. Vždy byla možnost v areálu prodejny nakoupit jakýkoliv čínský výrobek s možností zajištění dopravy do Evropy.

Odpoledne po cestě zpět do Pekingu jsme udělali zastávku v údolí s hrobkami dynastie Ming sevřeném mezi Dračími a Tygřími horami. Na počátku údolí stojí na hřbetě obrovské želvy (symbol dlouhověkosti) vysoká stéla, kterou začíná Svatá cesta duší, kde po smrti absolvovali poslední cestu čínští císařové. Podél Svaté cesty duší stojí proti sobě sochy zvířat v životní či nadživotní velikosti – vždy dvě zvířata (velbloudi, sloni, koně, draci, zajíci a lvi) proti sobě stojí a kousek dál stejná zvířata klečí či sedí. O půlnoci si prý polohu vymění, ale to jsme neviděli. Po zvířatech stojí podél cesty i zástupci různých hodností zastoupených v císařských armádách, opět v nadživotní velikosti.

Samotné hrobky jsou v jeskyních a vytesaných prostorách v nitru menšího kopce uprostřed údolí, ale protože jsou vyloupeny, nic zajímavého k vidění zde není.