Čína - Šanghaj

Ze Si’anu jsme odletěli do zvláštní ekonomické zóny – města Śanghaj.

Šanghaj, Shanghai – město na východě Číny při ústí řeky Chang Jiang do Východočínského moře; 7,8 mil. obyvatel (1991, největší v zemi), aglomerace 13,3 mil. obyvatel (1990). Je nejvýznamnějším průmyslovým a obchodním střediskem Číny. Město leží v pobřežní rovině a zčásti na ostrovech. Významná dopravní křižovatka; je to nejdůležitější čínský přístav (obrat 140 mil. t, 1993, páté místo na světě), dvě letiště. Muzea, divadla, opera. Středisko vzdělanosti: několik univerzit (nejstarší založena v roce 1895), vědeckovýzkumné ústavy, akademie věd.

V Šanghaji jsme měli pocit, že jsme se dostali do úplně jiné země, Šanghaj je moderní rozvinuté město s mnoha mrakodrapy, moderní průmyslovou zónou Pudong (televizní věž 468m vysoká, třetí nejvyšší hotel na světě s 88 patry), tří až čtyřúrovňové křížení pětiproudých dálnic, ...

Známým nábřežím Bund jsme došli k přístavišti vyhlídkových lodí a absolvovali jsme asi hodinovou plavbu po řece Huangpu.

Jedno z jídel jsme zde absolvovali ve známé Mongolské restauraci, kde si každý do své misky nabere suroviny (drůbež, vepřové, hovězí a skopové maso, zelenina, saláty, zálivky a ochucovadla) a podá je okýnkem kuchaři u kruhové pánve s průměrem asi 1,5m. Ten směs podlije vodou a dlouhými hůlkami ji posune druhému kuchaři u stejné pánve, který ji krátkou chvíli podusí a posune třetímu kuchaři na dokončení a eskamotérské shrnutí hotového jídla do misky. Celý proces trvá maximálně 15 vteřin.

Den jsme dokončili prohlídkou hlavní pěší zóny města – třídy Nanjing Lu. Protože již byla tma, mohli jsme obdivovat neuvěřitelnou záplavu světelných neonových reklam po obou stranách ulice i přímo nad ní. Je zde možnost relativně levně nakoupit zboží ve značkových buticích předních světových módních firem, my jsme dali přednost nákupu v levnějších neznačkových obchodech s typicky asijským textilním zbožím (svetřík pro Hanku, hedvábnou kravatu pro mne).

Druhý den v Šanghaji jsme zahájili prohlídkou Chrámu jadeitového Budhy s typickou buddhistickou výzdobou. Dvě jadeitové sochy sedícího a ležícího Budhy jsou přísně hlídané a nelze před nimi ani zastavit, natož je třeba vyfotit, ale zbytek chrámu je volně přístupný a obsahuje velké množství pozlacených a barevných soch Budhy i různých dalších bůžků a duchů dobrých i zlých, červených lampionů, fáborků a různé další výzdoby, pro Evropana někdy až kýčovité. To vše prosyceno vůní vonných tyčinek pálených buddhistickými věřícími.

Další část dne jsme strávili v Čínské čtvrti, původní 400 let staré zástavbě s úzkými uličkami a malými obchůdky uprostřed Šanghaje. Typický je devětkrát zalomený Most devíti zatáček se známou čajovnou, kde pila čaj i anglická královna. Přes most se jde do zahrady Yu-Yuan, kterou si nechal vybudovat vysoký úředník v 16. století. Zahrada je tak pěkná, že majitel měl problémy s císařem, kterému se nelíbilo, že má někdo hezčí zahradu, než on sám.

V zahradě Yu-Yuan jsme strávili několik příjemných hodin v různých zákoutích mezi jezírky s umělými vodopády, s můstky, umělými jeskyněmi, skalními průchody, bonsajemi, altánky a čajovnami. Přestože zahrada není rozlehlá a pohybuje se zde velké množství turistů, lze zde snadno najít různá zákoutí, která jsou momentálně úplně prázdná, sednout si tu do altánku a pozorovat v klidu krásu staleté zahrady.