Hongkong

Nejkratším letem (asi 90 minut) jsme se dostali na jedno z nejmodernějších světových letišť – na nové hongkongské letiště na uměle vytvořené ploše (zasypané moře) na pobřeží ostrova Lantau. Mezi jednotlivými halami se zde jezdí podzemním vláčkem – metrem, všude jsou pohyblivé schody a výtahy.

Odbavení trvalo skoro dvě hodiny, protože Hongkong je brán jako samostatný stát a imigrační úředníci jej brání před invazí přistěhovalců. Normální Číňan se do Hongkongu vůbec nedostane.

Nočním Hongkongem jsme se nejdříve soustavou mostů (nejdelší z nich má přes 2km) dostali na pevninu do Nových teritorií a přes poloostrov Kowloon a tunel pod Jihočínským mořem jsme přejeli na ostrov Hongkong Island, kde jsme byli ubytováni uprostřed finančního a burzovního centra země v 21. patře hotelu Empire. Náš pokoj měl celou čelní stěnu prosklenou, takže jsme mohli z postele u skleněné stěny poodhrnutým závěsem sledovat noční život o 21 pater níže pod námi a ve čtvrti mrakodrapů kolem nás.

Hongkong, anglicky Hong Kong, čínsky Xianggang – britské závislé území ve východní Asii u Jihočínského moře; 1.076 km2; 5,6 mil. obyvatel (1993), hustota zalidnění 5.214 obyvatel/ km2; úřední jazyk angličtina a čínština, měnová jednotka 1 hongkongský dolar (HKD) = 100 centů.

Hornatý poloostrov Kowloon (až 958 m n. m.) a skupina ostrovů se členitým pobřežím (největší Lantau a Hongkong Island, 80 km2). Teplé tropické monzunové podnebí se silnými letními srážkami.

Významné mezinárodní finanční (3. největší na světě) a obchodní centrum s rozvinutou sférou služeb. Hrubý národní produkt 17 860 USD/obyvatele (1993). Území Hongkongu od 20. let 19. stol. využíváno britskými obchodníky s opiem jako přístav. V roce 1843 v souladu s nankingskou smlouvou odstoupeno Velké Británii “na věčné časy” (pronájem na 99 let). V roce 1984 podepsáno Společné prohlášení o přechodu Hongkongu pod čínskou svrchovanost 1. 7. 1997. Čína se zavázala na dalších 50 let zachovat autonomii Hongkongu (vyjma zahraniční politiky a obrany), udržovat v platnosti současný hospodářský a politický systém, souhlasila se statutem nezávislého celního území, s volným pohybem zboží i kapitálu a s konvertibilitou hongkongského dolaru. 1. 7. 1997 přešel Hongkong pod správu Číny jako území se zvláštním statutem.

Probudili jsme se bohužel do deštivého rána. Moderním autobusem (např. kamery a monitor místo zpětných zrcátek, problém byl jen se vstupními dveřmi, které jsou vzhledem ke zdejšímu levostrannému provozu vlevo a my je občas hledali na druhé straně) jsme vyrazili na okružní jízdu po Hongkongu.

První zastávkou byl nejvyšší vrchol – Victoria Peak s nákupním střediskem na vrcholu. Bohužel byla mlha, takže jsme nemohli ocenit prý nádherný výhled na celé hongkongské souostroví. Pokračovali jsme k výletní restauraci Jumbo přístupné pouze přívozem a ke známé pláži Repulse Bay s mnoha barevnými sochami, altánky a můstkem odnikud nikam, který prodlouží lidský život o 3 dny za každý přechod. V Jihočínském moři jsou malé ostrůvky připomínající filmy s Jamesem Bondem, pláž je ohraničena sítí proti žralokům.

Po obědě na Kowloonu jsme dostali volno k samostatné prohlídce města. Hlavní místní ulicí je Nathan avenue a přilehlé bizarní úzké uličky s drobnými obchůdky. Protože jsme zde strávili celé odpoledne a zejména večer, mohli jsme si plně užít zdejší specifické atmosféry orientálního supermoderního velkoměsta s tradičními uličkami ve stylu Belmondova Muže z Hongkongu.

Po několikahodinové procházce jsme zamířili k pobřeží a obdivovali panoráma osvětleného Hongkong Islandu s jeho mrakodrapy, kde v sousedství nejvyšší budovy (Hongkongská burza) byl někde náš hotel. Přes mořskou úžinu je možné se dostat např. podzemní rychlodráhou, my jsme ale zvolili spolu s domorodci romantičtější cestu přívozem, zde nazývaným „ferry“. Moře sice nebylo úplně klidné, takže loď měla docela silné výkyvy, ale cesta netrvalo dlouho, takže s mořskou nemocí jsme problémy neměli.

Krytými chodníky a nadchody jsme po Hongkongu Islandu pomalu došli až k hotelu. Cestou jsme obdivovali neuvěřitelné množství linkových autobusů místní hromadné dopravy, které jsou ještě k tomu všechny dvoupatrové. Ale to nejhezčí na místní dopravě, to co tvoří zdejší opravdovou atrakci, to jsou dvoupatrové tramvaje, které nejezdí nikde jinde na světě. Některé jsou polootevřené a nádherně osvětlené stovkami žároviček, jiné jsou tak hrozně krabicovité, až jsou krásné.

V hotelu jsme vzhledem k pozdní noční hodině odolali pokušení střešního bazénu hned vedle našeho pokoje a uložili se k poslední noci našeho zájezdu.

Ráno nás odvezli na letiště, nastoupili jsme do našeho Jumbo Jetu společnosti KLM a vydali se na dvanáctihodinový let přes Himaláje a Kazachstán do Amsterodamu. Z výšky 10km jsme obdivovali vrcholky Himalájí vylézající nad mraky. V Amsterodamu jsme se rozloučili s průvodkyní Marcelou, která dále neletěla, a pokračovali letem ČSA/KLM do Prahy.