Čína - Guej-lin, řeka Li

Předposledním místem našeho zájezdu bylo město Guej-lin v provincii Guang-Xi. Město leží v subtropickém pásu (i když počasí v době naší návštěvy tomu příliš neodpovídalo) uprostřed rozsáhlé krasové oblasti. Řeka Li, která tudy protéká, vymodelovala za miliony let okolní krajinu do neuvěřitelně bizarních tvarů. Na poměrně malé ploše je zde asi 4.000 kopečků a vršků porostlých exotickou vegetací, které se strmě zvedají nad hladinu mělké řeky. Pod jedním z vršků je umístěn i největší (nebo jediný) místní hotel – hotel Park Guej-lin. Při pohledu z balkonu našeho pokuje na protější svah byla cítit atmosféra podobná některým evropským horským a podhorským hotelům.

Město samotné bylo turisticky objeveno poměrně nedávno a jeho infrastruktura není prozatím na takové úrovni, jako jinde na turisticky exponovaných místech. Když jsme proto po večeři vyrazili na procházku do města, museli jsme se po několika stech metrech vrátit, protože ulice nebyly osvětleny a celkově město potmě působilo nepříliš důvěryhodným a bezpečným dojmem.

Několik vršků je pochopitelně i přímo ve městě. K jednomu z nich jsme se vydali na prohlídku. Vršek leží uprostřed malého parčíku s pečlivě upravenými keři (např. sestřihanými do podoby páva nebo sloní rodinky). Jako ve většině ostatních vršků, tak i v tomto je několik dutin a jeskyní, jednou z nich je možné projít přímo středem kopce na jeho druhou stranu, na přírodní lávku podél svahu nad níže položenou řekou.

Jedno skalní okno tvoří sloup, u kterého teprve při pozorném pohledu zjistíme, že je těsně nad zemí oddělen úzkou škvírou od podkladu a že tedy vlastně visí nad zemí. Podle pověsti zde zkoušel jeden ze starých čínských bojovníků svou sílu a ostrost svého meče a takhle to dopadlo.

Úzkými strmými schody jsme se dostali přes odpočívadlo s altánkem až na vrcholek kopce a před námi se otevřelo neuvěřitelné kruhové panoráma města a okolní bizarní krajiny, která je světovým unikátem.

Dalším navštíveným místem bylo nábřeží proti Pahorku sloního chobotu. Pahorek s podobou slona pijícího z řeky Li prý vznikl tak, že Nebeský císař nechal zkamenět svého slona za to, že pomáhal zdejším lidem s jejich těžkou prací. Při návštěvě Guej-linu totiž slon onemocněl a místní lidé jej uzdravili a on se jim chtěl svou pomocí odvděčit.

Na hřbetě slona je malá pagoda. Protože jsme měli chvíli času, vyšplhali jsme strmými schody až k ní nahoru a naskytl se nám opět krásný výhled, tentokrát z trochu jiného úhlu než na předchozím pahorku.

Brzy ráno jsme vyrazili autobusem k přístavišti turistických lodí na řece Li (tento den jsme vyzkoušeli dopravu pozemní, lodní i leteckou). Lodě jsou poměrně hezky zařízené a jsou pohodlné i v případě chladnějšího počasí, které jsme zde zažili my. Spodní paluba je celá prosklená a jsou zde stoly s lavicemi, u kterých lze jíst nebo jen tak odpočívat a sledovat neustále se měnící panorama. Horní paluba je otevřená, jen uprostřed je opět prosklený vyhlídkový altán. Na zádi lodi je kuchyně, kde pro nás kuchař připravil oběd – máme oprávněné podezření, že z říční vody a že část zeleninové oblohy tvořily čerstvě vylovené řasy. Na lodi bylo i občerstvení, Američané si objednávali např. hadovici – alkohol s naloženými hady.

Plavba po řece trvala přes čtyři hodiny a měřila asi 80km. Celou dobu jsme mohli pozorovat neustále se měnící scenérii a život domorodých obyvatel na obou březích. Řeka teče úzkým údolím, které je jinak než po řece naprosto nedostupné. Proto je veškeré spojení s okolním světem možné jen prostřednictvím lodní dopravy. Lodí se vesničané dopravují do města, lodí se dováží do vesnic zboží a suroviny (my jsme např. viděli vykládku lodi s nákladem písku a cihel).

Podél řeky na svazích okolních kopců jsou úzké cestičky a chodníčky. Když se potkají dva vesničané s tyčemi se zavazadly (balíky slámy nebo roští, džbery s vodou, koše se vším možným) na ramennou, mají problémy se vyhnout. Stejně tak při setkání s rodinkou vodních buvolů.

Po řece se domorodci pohybují na plochých loďkách připomínajících surfová prkna z několika (4 – 5) bambusových tyčí asi 15cm průměru. Na těchto loďkách se stojí nebo dřepí a odstrkuje se dlouhým bidlem. Pomocí dvou bidel lze také lovit řasy ze dna křišťálově čisté řeky. Rybaří se zde pomocí ochočených kormoránů, kteří sedí na zádi loďky a čekají na pokyn majitele. Pak se zvednou a v letu chytají ryby, které však nemohou polknout, protože mají podvázané krky. Přinesou je proto k rybářovi, který jim občas za odměnu rybu nakrájí tak, aby ji mohli polknout.

Celou dobu naší plavby jsme mohli pozorovat osamocené jedince i stáda vodních buvolů, která se pasou na březích nebo plavou v řece. Mají jinou postavu, rohy a hlavně způsob života, než nám známé evropské krávy. Svahy kopců na obou březích jsou porostlé exotickou subtropickou vegetací, palmami, různými tújemi, rýžovými poli, občas mandarínkovým nebo pomerančovým hájem, ale hlavně obrovskými trsy bambusu s průměrem kolem 15cm a výškou hodně přes 10m.

Po vylodění jsme odjeli autobusem na letiště. Podél cesty nás zaujala zavodněná rýžová pole (na svazích pahorků kaskádová), opět mandarínkové háje, ale hlavně kilometry mandarínkových sušáren podél cesty. Na dřevěných paletách a na sítích jsou zde miliony mandarinek vystavené slunečnímu svitu. Protože všechny měly krásně oranžovou barvu, nešlo zřejmě o dozrávání, ale opravdu o sušení.