Brazílie - úvod

Termín:

5.11. – 4.12.2007

(CK Soleada Liberec)

Brazílie

Tento největší a nejlidnatější stát Latinské Ameriky je nesmírně rozmanitou a živou zemí plnou superlativů a protikladů. Cestovatelé zde najdou zalíbení nejen v přírodní kráse a nesčetných ekologicky chráněných rezervacích, ale i v lidových festivalech a oslavách. To jsou důvody, které přivádějí do země každoročně více než 4 milióny turistů.

Brazílie má především největší komplex tropického deštného lesa na světě s největším veletokem na Zemi – Amazonkou. Ta se na území Brazílie táhne v délce 6 570 km. V Amazonii žije nejvíce původního indiánského obyvatelstva, z něhož ovšem do dneška přežily pouhé zbytky. Amazonský prales zabírá zhruba polovinu celkové rozlohy Brazílie, ale žije zde jen asi 7 procent z celkového počtu obyvatel. Bohužel však statisíce hektarů lesa každoročně mizí.

Při svých dosavadních cestách jsme již viděli hodně zajímavých míst a krajin. Ale jeden typ krajiny jsme prozatím neměli možnost poznat – pravý tropický prales. Kromě toho máme pořád v živé paměti nádherné Viktoriiny vodopády, u kterých nám zcestovalí kolegové vychválili prý ještě hezčí vodopády Iguazú. Takže přemýšlení o cíli další cesty nebylo tentokrát složité – Brazílie nám vyplynula téměř automaticky.

Horší to bylo s výběrem cestovky. Líbil se nám program ČEBUSu, se kterým jsme absolvovali Jižní Afriku, ale paní Blanka Pálenská nám zavolala nepříjemnou zprávu o přesunu výchozího a cílového letiště z Prahy do Vídně. Při představě pěti hodin v autě po celodenním leteckém trápení z Jižní Ameriky do Evropy jsme se raději poohlédli na internetu po jiné cestovce. A měli jsme štěstí, narazili jsme na libereckou Soleadu, s programem bohatším než ostatní poznávačky po Brazílii, s polopenzí a cenou přitom podobnou jako jinde se snídaněmi a chudším programem.

Později jsme zjistili důvod. Soleada jsou prozatím jen dva spolumajitelé bez zaměstnanců, vše zvládají sami ve dvou, s minimální režií. Živí je organizování a provázení Mexičanů po Evropě, kromě toho občas uspořádají zájezd do Jižní Ameriky. Ke klientům mají podobně jako ČEBUS velmi osobní přístup, na maily odpovídají promptně a konkrétně, takže jsme byli na cestu dobře vybaveni všemi potřebnými informacemi. Nevýhodou je naopak menší zastupitelnost, to pak může vést k určitým zmatkům, třeba při nutnosti potvrzovat některé služby den předem – tak se stalo, že nás někdy na letišti nečekal mikrobus a náš průvodce Pavel musel shánět taxíky. Naštěstí se to netýkalo hotelů.

Na rozdíl od podobných programů jiných cestovek my jsme kromě obvyklého Ria, vodopádů a Amazonie viděli i Sao Paulo, Salvador (ten občas v programech bývá), projeli jsme se v bugynách kolem Natalu, a hlavně by byla obrovská škoda nevidět urbanistický a architektonický experiment hlavního města Brasilie.

A tak jsme brzy ráno vyrazili na letiště. Letěli jsme v 7:00, sraz na letišti v 5:30 nám připadal pozdní vzhledem k palubním lístkům na mezikontinentální let – čím dříve se odbavíme, tím větší je pravděpodobnost sousedících sedaček, naštěstí jsme obdrželi mailem itinerář k elektronickým letenkám a chtěli jsme se sami odbavit už kolem páté.

Cestou od firemní garáže na Balabence mně v taxíku zhasl display hodinek a začala tak smolná série technických problémů této dovolené. V běžném životě banalita, před pátou hodinou ranní s vyhlídkou záoceánského přeletu a poznávacího programu s mnoha přesnými hodinami srazů nepříjemná komplikace. Uvažoval jsem i o koupi celých nových hodinek v letadle nebo na amsterodamském letišti, ale bylo mně líto zbavit se výhody teploměru a výškoměru, které na svých „dovolenkových“ hodinkách využívám. Nakonec se povedlo vyměnit baterii hned druhý den v Sao Paulu.

Na letišti jsme po individuálním odbavení začali hledat místo srazu. Ještě nejsme zvyklí na nový ruzyňský terminál a cestovky také nemají ustálené zvyklosti. Nakonec jsme se ale včas trefili na správné místo, kde jsme se potkali jak se zástupcem Soleady, tak se svými nastávajícími kolegy – třemi manželskými páry, dvěma muži (Franta s Pepou se přihlásili na poslední chvíli a starali se nám celou dobu o dobrou náladu) a Irenou s dospělou dcerou Štěpánkou.

Franta začal vykládat své zážitky a nepřestal mluvit prakticky až do rozloučení o tři týdny později. Čekání na odlet tak uběhlo ani nevíme jak. Do Amsterodamu jsme letěli s ČSA, na letišti Schiphol jsme měli čas právě tak na klidný přesun k našemu gatu a hned jsme nastoupili do moderního Boeingu 777 společnosti KLM, ve kterém jsme strávili dalších 12 hodin letu nad Atlantikem. Tyto stroje již mají individuální multifunkční display, na výběr bylo více než 50 různých filmů (já jsem stihnul jen Anglického pacienta), zkusil jsem si zahrát chvíli pasiáns, na krabičce s jídlem bylo vytrhávací Sudoku – další skoro hodina času. Jídlo a pití docela obstojné.

Video: Brazílie 2006

Souhrn všech jednotlivých videodeníků připojených k následujícím kapitolám.